„Už před dvěma roky jsme oslovili přímo Samsona Dubinu, který je manažer a hlavní trenér akademie,“ uvedl 22letý Lapčík, jenž hraje první ligu za KST Nový Jičín a zároveň je marketingový a sportovní manažer v SKST Hodonín. „Bohužel do našich plánů dvakrát zasáhly covidové restrikce spojené s cestováním do USA. Proto jsme na kemp letěli až letos.“
Čím jste Samsona Dubinu přesvědčili, že vás pozval?
S Tomášem jsme v juniorských kategoriích zanechali mezinárodní stopu. Díky tomu pro nás bylo jednodušší se mu prezentovat a přesvědčit jej o našich kvalitách.
Náklady jste si platili sami?
Vše včetně letenek, ubytování, stravování i startovních poplatků na dvou turnajích hradila akademie.
Na turnajích jste obstál?
Na tom prvním jsem vybojoval bronz, když jsem mimo jiné porazil úřadujícího juniorského šampiona USA a člena americké reprezentace dospělých Sida Nareshe. Je to cenná výhra, protože Naresh má velmi dobře našlápnuto i k nominaci na olympijské hry v Paříži.
Proč americká akademie zve na své náklady hráče z celého světa?
Důvod spočívá především v nedostatku kvalitních tréninkových partnerů pro americké reprezentanty. Spolu s námi se tam připravovali i reprezentanti Kanady, Mexika, Brazílie a Srí Lanky.
V čem byl kemp přínosný?
Vedle tréninkových objemů, kvalitních tréninkových partnerů a zpestření každoroční předsezonní přípravy v Evropě jsem měl možnost poznat, jak se stolní tenis vnímá a vyvíjí na druhém konci světa. Jak jsou tamější tréninková střediska placena a jak americký stolnětenisový systém funguje. Získal jsem i nové kontakty a přátele.
Jaký je váš nejsilnější zážitek z pobytu v USA?
Manažer akademie mi jako odměnu za tvrdou práci v tréninku zaplatil čtyřdenní pobyt v New Yorku. Vedle nejvýznamnějších míst ve městě a noční vyhlídky na Top of The Rock jsem navštívil také utkání baseballistů Yankees v čele s nejlepším hráčem probíhající sezony Aaronem Judgem. Atmosféra na zaplněném Yankee Stadium byla naprosto úžasná. Před jedním z Judgeových odpalů začaly tribuny sborově skandovat: „MVP, MVP...“ (zkratka pro nejužitečnějšího hráče sezony). Judge pak trefil homerun a celý stadion se otřásal v základech. Byl to unikátní sportovní okamžik. Američané jsou baseballem opravdu posedlí.
Proč jste si vy vybral stolní tenis?
Už v šesti letech mě k němu přivedl dědeček, který jej dodnes aktivně hraje. V podstatě od samého počátku kariéry jsem patřil mezi nejlepší hráče ve svých věkových kategoriích v Česku. Brzy jsem začal objíždět evropské a světové akce.
Jenže extraligu nehrajete. Nepomýšlíte ještě na ni?
Extraligu jsem hrál jednu sezonu za SKST Hodonín, avšak po tom, co jsem skončil v juniorské kategorii, jsem se rozhodl pro studium práv. Z časových důvodů už nebylo možné dávat tréninku tolik, kolik by vyžadovala extraligová úroveň. Studium je pro mě prioritou.
Hrajete za Nový Jičín. Nabídky odjinud nemáte?
Před každou sezonou se nějaké objeví, ale nejčastěji z nižších ligových soutěži v Německu, Rakousku a Itálii. Ale stolním tenisem se snažím především bavit, což se mi v minulých dvou sezonách v Novém Jičíně dařilo. Vedení klubu se povedlo poskládat velmi dobrý kolektiv, se spoluhráči si skvěle rozumíme a rovněž po finanční stránce si nemám nač stěžovat. Proto jsem se nemusel zaobírat jinými, byť i ekonomicky zajímavějšími nabídkami z jiných klubů.
Máte nějaký stolnětenisový cíl?
Pokud jde o mou kariéru, tak se chci stolním tenisem co nejdéle bavit a držet si úroveň, s níž budu konkurenceschopný hráčům, kteří trénují více než já. Rád bych však sportu, jenž mě provází životem, za úžasné zážitky a zkušenosti, které jsem díky němu získal, také něco vrátil. Už nyní působím jako marketingový a sportovní manažer v SKST Hodonín, takže budoucnost vidím i jako funkcionář.
To vás musí hodně mrzet, že stolní tenis v Česku už není tak populární jako dříve.
Pochopitelně. A moc. Současné vedení naší asociace, které příští rok ve stejném složení završí už své třetí volební období, bohužel staví před sportovní progres českého stolního tenisu jiné zájmy, ať už osobní, byznysové, či marketingové. Obrovské množství peněz už několik let na úkor zlepšování sportovní úrovně našeho sportu pumpuje do nejrůznějších viditelně ne zcela efektivních forem propagace a medializace. Ostatně v mediální komisi působí včetně externistů více než deset lidí.
A výsledky vidět nejsou, že?
Je těžké nabízet potenciálním fanouškům a sponzorům z privátního sektoru produkt, který v současnosti zkrátka nemá ani zdaleka potřebnou kvalitu. Systémová výchova mladých hráčů pro reprezentační týmy už v podstatě neexistuje. Ojedinělé výjimky, které jsou schopny se prosadit alespoň na juniorské mezinárodní scéně, vyrůstají hlavně díky individuální péči osobních trenérů a rodičů. Do toho zasáhl naši asociaci mediální skandál opakovaného sexuálního zneužívání nezletilých reprezentantek trenérem, které současné vedení svazu potenciálně krylo či bagatelizovalo. To jistojistě reputaci českého stolního tenisu také nepomohlo.
Co s tím?
Problémů, se kterými se naše asociace dlouhodobě potýká, je mnohem více. Proto se několik významných postav našeho sportu v čele s historicky nejúspěšnějším českým reprezentantem Petrem Korbelem rozhodlo sestavit pro nadcházející valnou hromadu asociace, na níž se bude volit její nové vedení, tým, a měl bych být jeho součástí, který by v případě zvolení usiloval o návrat českého stolního tenisu na pozice, na něž dlouhodobě patřil.
