„Dohodli jsme se, že podám odvolání proti té části rozsudku, v níž mu soud nevyhověl a jeho nároky zamítl,“ potvrdil advokát Lubomír Müller, který Seiferta v případu zastupuje. Podotkl, že je to poprvé, co byla východoněmeckému uprchlíkovi, zraněnému a následně vězněnému v Československu, přiznána náhrada za psychickou újmu.
Peníze již ministerstvo spravedlnosti Jürgenu Seifertovi minulý týden vyplatilo.
Letos na jaře už Němec obdržel od ministerstva odškodnění 20 tisíc korun. Vzhledem k tomu, co na hranicích zakusil, se to Seifertovi zdálo málo. Obrátil se tedy na soud a ten mu dal nyní zčásti zapravdu.
„Problém je v tom, že výše náhrady je počítána podle vyhlášky, která platila v té době. Pro zajímavost, v roce 1983 se jeden bod zdravotního poškození násobil částkou 15 korun. Podle současných předpisů je to ale 250 korun. Chtěli bychom proto dosáhnout toho, aby se to odškodnění počítalo podle zásad slušnosti. Aby nebylo ve skutečnosti výsměchem. Navíc soud je vázán jen zákonem, ústavou a mezinárodními smlouvami. To znamená, že při svém rozhodování se nemusí řídit vyhláškou. Doufáme proto, že odvolací soud celou kauzu uváží lépe,“ řekl advokát.
Na dohled svobody
Na 7. listopad 1983, kdy se ocitl jen pár kroků od německé hranice, nevzpomíná tehdy dvaatřicetiletý Jürgen Seifert v dobrém. Nedaleko Chebu, jen kousek od vytoužené svobody, jej při pokusu přejít hranice zle pokousal na stehně a genitáliích služební pes. Muž se kvůli tomu musel podrobit několika operacím. Následky má dodnes. Podle znaleckého posudku navíc trpí kvůli zákroku tehdejších pohraničníků posttraumatickou poruchou.
Odejít na svobodný Západ se Seifert rozhodl poté, co mu diagnostikovali rakovinu. Prognóza nebyla příznivá. Jürgen Seifert se však dočetl, že na jedné z amerických klinik by mu pomoci uměli. Když nedostal povolení odejít legálně, rozhodl se, že zkusí utéct. Jako nejjednodušší se mu zdála cesta přes Československo.
Jeho dva přátelé Peter Pietruschinski a Joachim Ernst šli s ním. Trojice chtěla hranice přejet v trabantu. Když ale viděli, že čeští pohraničníci všechny vozy důkladně kontrolují, zpanikařili, zajeli do příkopu a rozprchli se na všechny strany. Plán byl jasný. Každý zkusí hranice překonat na vlastní pěst.
Nepodařilo se. Ernst a Pietruschinski byli zadrženi prakticky hned, po chvíli došlo i na Seiferta, který se ocitl jen pár kroků od hranice a vytoužené svobody.
Pes ho napadl dvakrát
„Zaslechl jsem ránu, snad výstřel z nějaké zbraně, tak jsem padl k zemi. Už jsem ležel, když na mne skočil služební pes a zahryzl se mi do levého stehna. Poté ke mně přiběhli nějací lidé, psa odtrhli a dali mi něco přes hlavu. Ruce mi spoutali za zády. V protokolu však chybí, že mne poté pes napadl ještě jednou. Tentokrát zaútočil přímo na genitálie. Utrpěl jsem vážné zranění, které mne stále trápí. Musel jsem se podrobit několika operacím,“ popsal Seifert hrůzný zážitek u tehdy ostře střežené československé hranice. Trojici drželi čeští pohraničníci ve vězení, poté tři kamarády předali k potrestání do NDR.
„Jürgen Seifert byl zraněn, uvězněn, vyslýchán, následně vyhoštěn a předán do rukou tajných příslušníků východoněmecké Stasi. A to přestože nic neukradl, nic neprovedl, nikomu neublížil. Jen hledal lékaře, kteří by mu uměli pomoci,“ dodal advokát Lubomír Müller.
