Aknyhalb Nalim alias Milan Blahynka

Neúnavný a zatím neunavený Miroslav Koupil, inspirován vlnou kdečeho „vratného“, peněz, obalů a filmem proslavených lahví, dokládá univerzální potenci poezie sbírkou TĚPZAMAT (Amaprint-Kerndl s r.o., Třebíč 2022).

Název se do přízně čtenáře vtírá nenápadně, zní podobně jako aromat, automat, bankomat atd. až po tempomat, a je v něm v silné pozici na konci veleužívané slovo mat, ale taky známé slovenské slovo zamat, dobře známé z doby zamatové revoluce.

Co to vlastně může být ten těpzamat? Až název a první verš první básně – Dveřevd, obyčejné eřevd. Dveře – prozradí, že je to prostě neologismus, jazykový novotvar, nové slovo, původem ne z nějakého cizího jazyka, ale prostý palindrom, ráček, obrateň, pozpátku čtený běžný výraz Tam a zpět. Sbírka je tedy sbírkou „vratných básní“. Je to další Koupilova hříčka? Samozřejmě. A samozřejmě ne samoúčelná.

Obrácené čtení posloužilo autorovi Jobovy noci vidět ve jméně Job za druhé světové protiklad ke slovu a činu Boj. Cestou palindromu se (kupodivu? ne, zákonitě!) neubíraly experimenty našeho poetismu. Teprve na avantgardu 20. let navazující roky objevují české poezii mistra palindromů Chlebnikova. A ač Koupil není první, kdo dnes nalézá možnosti „ráčků“, jeho Těpzamat je první sbírka, která celá soustavně těží z těch možností. Tak Elěden, naruby obrácená Neděle, je „báječný den“, kdy lze jít do muzea tapcyv se, vycpat se, na kluziště tisuorbiv se, vybrousit se, ale „kam bys šel? / Lež si a lež! / Je elěden. Báječný den / Je neděle.“

Sbírka je přímo stroj, automat na jazykové novotvary jako Elěden – na spouštěče Koupilovy radikální kritiky dnešního – absurdního, na hlavu obráceného – způsobu života.

Velká část sbírky není vůbec rozmarná. Sleduje nás – řečeno názvem prvního oddílu – V matu Těpzamatu: jsme Na tapetě: „Je to pat. Být na ětepat. / Být na tapetě. / Být na tapetě / a nechat se sebou tepat. / Tavotepat se. / Tapetovat se. / Držet se na ěněts, / na stěně jako věnec / jateční, smuteční, / a poslouchat od řečníka / jatečníka smutečníka / jeho teční řeči. / Jatesmuteteční řeči. / Vede to k něčemu? / Vede to k umečen / takhle být umečen? / To išdar, to radši jako pán / být na tapetě / votapetován. / Votape testován.“ Hle, co všecko v tomto zrcadlovém čtení vyjde najevo?

Druhým oddílem, druhou polovinou sbírky je Rok Korotoč, otvírající se Covidonápisným Rokem Kor. To je básníkova odpověď na to, co se zdálo být záležitostí roku, a stále hrozí a trvá. Báseň Zhlavolisovaný Rok Kor zaznamenává tíži a tíseň toho prvního roku, kdy básníkova „moje hlava, / ejom avalh, / funguje jako lis. Pod hlavičkou / Made in Hlavolis. / Ze všech svých lis, / ze všech svých sil / střádá a uspořádává / měsíc za měsícem (…) / Na silvestra, / na Artsevlis / žhaví žhavý Hlavolis“ a nepoddává se, „všem ostatním hlavám / poslouží za vzor. / Ejom avalh. / Moje hlava. Zhlavolisovaná.“

Není silvestrovské Artsevlis básníkův artservis? Jeho arteterapie?

Nezní Koupilovo „Ejom avalh“ jako magická formule, zaklínadlo? Nedává jím básník mat lidem, lidstvu bez fantazie?

Byť se ani ve svém Těpzamatru Koupil nevzdává mélické síly svých veršů, která zjednává dílu půlku čtenářské pozornosti, jeho nejnovější knížka si žádá mimořádně velké spolupráce čtenáře. Proč ne?