„Čím větší technický vynález, tím menší dělá lidičky.“
Filosof Ladislav Klíma
***
Před osmdesáti lety zahynul v Terezíně muž v pozadí celé tehdejší kultury.
K.Z.Klíma 2.10.1938: „Celý svět kolem nás se proměnil. Naše děti budou žít jiným životem, nežli jsme je učili. Budeme žít, třebaže v srdci nám navždy zůstane palčivý osten bezpráví a křivdy na nás spáchaných. A třebaže se v nás zlomilo něco, co bylo cenné pro Evropu: víra, že platí řád proti násilí, smlouvy proti útoku, zákon proti panovačné zvůli. To všechno jsou pojmy, které ze života evropských národů se škrtají. My máme tu školu za sebou, ty druhé teprve čeká.“
Tento skvělý článek Jiřího Poláčka, literárního historika (LN Orientace/Výročí 13.8.2022), není volně k dispozici. Výjimám několik myšlenek Karla Zdeňka Klímy, člena Syndikátu čs. novinářů, Pražského společenského klubu, který zasedal v porotě Baťovy novinářské ceny. Šéfredaktor, který nešéfoval, ale vychovával mladou generaci novinářů:
„Chtěl bych říci především, že se přeceňuje význam literárních recenzí v novinách pro prosperitu knižního trhu a nakladatelského podnikání. Vím, jak malé procento čtenářské masy je čte. Je v nich pro průměrného čtenáře, který má býti jimi získán, příliš mnoho filologické učenosti, odbornosti. Jsou zpravidla trochu cizím elementem v celkovém rázu a ustrojení novin. Nepočítá se v nich dosti s vnímací a rozeznávací schopností běžného čtenáře, s jeho psychologií uštvanou a zkaženou zvučnými a svůdnými titulky.“ (Úvaha noviny a služba knize - Literární noviny 1931/1932)
Z přednášky o Janu Herbenovi:
Vyzvedl Herbenovu bojovnost a kritičnost, „temperament, přímost, úsečnost a vtip“, novináře, který „psal názorně a jadrně, prostě a srozumitelně“, byl mistrem „krátké věty“ a měl vášnivý odpor k frázím všeho druhu. (z publikace Janu Herbenovi na památku – 1937)
Chvála Peroutkova Budování státu:
„Peroutka se nespokojuje s žádnou známou formulkou a žádným ustáleným úsudkem, vždycky chce jít každé věci a události, byť sebečastěji a zevrubněji již vyložené, znova na kloub a k jádru, jako by psal o všem první a poprvé. Myslím, že i pro takové lidi, kteří měli sami jistou účast na dějích, tvořících předmět Peroutkova studia a líčení, tvoří tato nezatíženost, novost a čerstvost podání největší půvab Peroutkovy knihy.“ (Almanach kmene 1936-1937)
V očích Ernsta Rychnovského byl „aristokratem žurnalistiky“, podle Karla Jišeho „zpravodajský velmož“. Jaroslav Pilz ho nazývá jako „žurnalistu s velkou erudicí a s novinářským vkusem“.
***
„Mladý, hezký, vždy i zevnějškem pěkně se reprezentující, s milým úsměvem, noblesní, nijak se nevtírající, všeho si všímal a všude byl. Záviděl jsem toho mladého novináře Lidovým novinám,“ vzpomínal na něj po letech národněsociální vůdce Václav Klofáč. …
Vynikl jako mistr syntetické zkratky; jeho ideálem byl text prostý jakýchkoli zbytečných slov a prázdných frází. Článek v novinách měl být podle něho napsán tak, aby se z něj nedalo již nic vyškrtnout, aby každá věta byla na svém místě, ale také aby měl určitou literární hodnotu.
JŠ
Read more...