Početným divákům u trati naservírovala Tereza Fišerová kuriózní pohled na kanoistku, která má z minulých let stříbro i bronz z mistrovství světa a která letos ovládla pražský Světový pohár, jenže najednou se snaží projet protivodnou branku bez pádla, jen za pomoci rukou a naklánění těla v lodi.
Což byla mise odsouzená k neúspěchu.
„Sama moc nevím, co se mi tam předtím stalo,“ vyprávěla. „Myslela jsem si, že mi pádlo vyklouzlo, jak jsem s ním zabrala o loď. Chtěla jsem si ho přehodit z jedné ruky do druhé a najednou bylo pryč. Ale na videu to vážně vypadalo, jako bych ho sama zahodila. Pak už jsem se jen modlila, abych se nezvrhla a nemusela z lodi vyplavat.“
Nejen peřeje v místní řece Lech byly v tu chvíli divoké, ale i na bok se naklánějící kánoe jako by zdivočela. S vypětím všech sil ji Fišerová ukočírovala a pádlo opět vylovila, to vše za uznalého potlesku publika.
„Jo, já vždycky udělám něco, co by nikdo nečekal a diváci mě za to odmění. Potěšilo mě, že takhle i oni se mnou bojovali za mé přežití,“ povídala s odstupem času.
Bezprostředně po této jízdě jí však vůbec do řeči nebylo.
Přímý postup z kvalifikace byl v trapu, věděla, že musí do odpolední opravné jízdy o posledních deset volných míst pro sobotní třicetičlenné semifinále. Namísto klasické cesty novinářskou mixzónou vyrazila od kanálu trávou, nechtělo se jí s nikým bavit.
„Už před tou chybou se mi nejelo příliš dobře a nejspíš by mi to ani tak na postup z první kvalifikace nestačilo,“ usoudila. „Tak jsem si řekla, že se do druhé jízdy zkoncentruju líp.“
Když se před ní rozpádlovávala na klidné vodě, v mysli jí znovu ožily trable se ztraceným pádem.
„Tak jsem si ho tři minuty přehazovala zprava doleva, abych to natrénovala, než jsem měla pocit, že ho chytám úplně dokonale.“
Den plný napětí a vybojovaných postupů mají za sebou na mistrovství světa kanoisté a kanoistky. Co je důležitě, že se 100% úspěšností a všechny tak uvidíme v nedělním semifinále.
Zítra už jedeme o medaile , sledovat nás můžete na obrazovkách ČT Sport od 8:45.
#czechcanoe
.
.
.
.
.
.
#canoe #slalom #canoeslalom #ahhlete #kayak #kayaking #canoesport #whitewater #worldchampionships #augsburg
Iva Roháčková
Věděla, že patří mezi nejlepší kanoistky světa, přesto v její mysli hlodal i červík pochybností.
„Nervy před druhou jízdou pracovaly. Nechtěla jsem tu rozhodně skončit v kvalifikačních bojích, to by mi přišlo hrozně líto. Tak jsem trochu bojovala sama se sebou. Sice jsem potom trať nesjela úplně dokonale, ale to vůbec nevadí, hlavně že jsem postoupila.“
S přehledem (a bez jediného šťouchu) obsadila v opravné jízdě druhé místo a mohla si říci: Mám pro dnešek splněno. Doplnila v semifinálové sestavě Gabrielu a Martinu Satkovy, které postoupily z 12. a 17. místa v první kvalifikaci.
Pravda, Fišerovou to vše stálo jednu jízdu navíc a těch má v Augsburgu na programu přehršel. Coby náramná obojživelnice, která se kvalifikovala do reprezentace na kánoi, na kajaku i v extrémním slalomu, má ve svém itineráři na šampionátu všechny závody, jaké vodní slalomářka absolvovat může, včetně dvou klání hlídek.
„Ale s tím si hlavu nelámu, sil je dost,“ tvrdí. „Doktor, fyzioterapeutka i masérka se o mě krásně starají, dávají do toho stejně sil jako já a snažíme se vše směrovat k víkendu.“
Nápis na pokladně u vchodu do areálu hlásí: „Sobota a neděle jsou vyprodány.“ Augsburg si užívá šampionát a zároveň vzpomíná na staré dobré časy. „Vodní slalom se vrací domů,“ hlásá motto mistrovství. Vždyť právě tady se před půlstoletím v rámci her v Mnichově 1972 poprvé bojovalo v tomto sportu o olympijské medaile.
„Těším se hrozně moc,“ ujišťuje Fišerová. „Fanoušci jsou tu neskuteční. Ani si neumím představit, že jich má být zítra a v neděli jednou tolik co teď. Ale mezi nimi se radši moc pohybovat nebudu. Nejsem úplně kontaktní typ, jsem introvert a vyhýbat se davům lidí není zrovna pro mě. Ale v závodnických stanech najdu svůj klid.“
Pak se odrazí mezi branky a pojede za dalším úspěchem.
„Mám tenhle augsburský kanál ráda, i když mě teď zlobí. Ale věřím, že se s ním do zítřka skamarádím.“
