RECENZE: Brousek hraje hezky, Štěpánová zpívá ošklivě. A je to tedy zážitek

Bizarní zpěv, vystupování a vlastně celý život americké „divy“ Florence Foster Jenkinsové nepřestává fascinovat ani téměř osmdesát let po její smrti. Amatérská sopranistka, která zjevně neuměla zpívat a která si ovšem pro své materiální zázemí a kontakty mohla dovolit pořádat koncerty a dokonce vyprodat newyorskou Carnegie Hall, se stala inspirací i pro hru britského herce a režiséra Stephena Temperleyho.

Českému publiku ji v právě dobíhající sezoně představilo pražské Divadlo Ungelt v režii Martina Čičváka. Uvádí ji nyní i na své Letní scéně.

Oproti jiným kusům, které se životem Jenkinsové zabývají (populární je u nás především hra Petera Quiltera Je úchvatná!, případně snímek Božská Florence s Meryl Streepovou), se Temperley zaměřil na osobnost Cosmy McMoona. Právě skrze pianistu a hudebního skladatele, který dělal Jenkinsové falešným áriím nejčastěji doprovod, vypráví zpěvaččin příběh.

Temperley otvírá i hlubší téma, kde se Cosmo skrze popis společné historie vyrovnává s palčivou otázkou, nakolik propůjčil své umění čisté komerci. Navíc komerci, která stojí na posměchu diváků a nebetyčné nesoudnosti vystupující pěvkyně. „Neměla sluch, hlas, talent, nic,“ nešetří pianista zpěvačku. Její podivný úspěch založený patrně na čiré škodolibosti publika maně připomene dnešní popularitu karaoke či pěveckých reality show.

10 fotografií

I přes takto zajímavé nastavení však Temperleyho hra skýtá jednu záludnost. Celá je postavena na dialogu mezi dětsky naivní zpěvačkou a s pokrytectvím bojujícím hudebníkem. Momentů, kdy se McMoon s Jenkinsovou na něčem dohodnou, ona následně falešně spustí, McMoon přestane hrát a jen zděšeně zírá do publika, je zde mnoho. Zvláště první polovina se takto až nepříjemně cyklí.

Čičvákova uměřená inscenace se však může opřít o zajímavě, až nečekaně silné herecké duo. Ondřej Brousek svého Cosmu podává jako zlomeného muže, který ovšem prostřednictvím svého vyprávění objevuje lásku ke své souputnici. Bára Štěpánová pak využívá svého temperamentu, aby publikum uvěřilo, že její Jenkinsová je originálem, neopakovatelným stvořením, jehož naivitě nelze než podlehnout. Zvláštní kapitolou je její falešný zpěv, který přesně napodobuje Jenkinsové projev zachovaný na několika nahrávkách.

Krásná vzpomínka 70 % Divadlo Ungelt premiéra 30. listopadu 2021 režie: Martin Čičvák hrají: Bára Štěpánová, Ondřej Brousek

Brousek zde pochopitelně využívá svého hudebního talentu, veškerý hudební doprovod hraje živě, což dodává večeru na atraktivitě a oživuje jej.

Druhá polovina představení pak nabere kýžený spád s triumfálním koncertem v Carnegie Hall.

Autor na závěr své hry chytře dopsal moment, kdy se herečka ještě jednou vrátí na jeviště, tentokrát ale zazpívá čistě, tedy přesně tak, jak svůj zpěv patrně sama vnímala. Za hezky podané Ave Maria se Štěpánové po dvou hodinách falešného kvílení dostane frenetického potlesku. Nezvyklý večer tak v divákovi zůstane skutečně jako Krásná vzpomínka.