Batman se smát může, fanoušek netopýřího muže však nikoliv

Batman, který se směje je další příspěvek do Batmaního universa pod taktovkou Scotta Snydera. Ten Batmana představuje v hodně temných barvách a zasazuje ho do takových situací, v nichž byste ho většinou nečekali. Ani v tomto komiksu tomu není naopak.

Bruce Wayne zde potkává sebe sama, jen alternativněji podané. Scott Snyder totiž s Batmanem, který se směje navazuje na předcházející události v sérii Temné noci: Metal. I ta byla ponurá, temná a značně propletená. Známý scénárista v ní pracuje s konceptem mnohovesmíru a alternativních Batmanů. A to stejné se týká i tohoto nejnovějšího komiksu. Batman, který se směje, je tou nejhorší verzí původního Batmana. Jedná bez skrupulí, nemá s nikým slitování a chová se ještě hůř než samotný Joker. Dokáže ho Bruce Wayne porazit?

Samo o sobě tato synopse zní na papíře zajímavé. Když se vše podaří, boj protagonisty se sebou samým je de facto známým a osvědčeným dějovým obloukem, který leckdy vrcholí překvapivým způsobem. Scott Snyder spolu s kreslířem Jockem se o to skutečně snaží a ze začátku k tomu mají pěkně našlápnuto. Jenže vše ztroskotává na bezbřehém Snyderově megalomanství, které ze čtení postupem času vytváří pouze změť šílených eskapád a zhýralých chaotických scenérií. Proplétají se zde časové i dějové linky, problémy a charaktery, což je složité nejen na ukočírování ze strany tvůrců, ale rovněž na pochopení ze strany čtenářů. Což je největším kamenem úrazu tohoto komiksu.

Navzdory tomu je Batman, který se směje po stránce kresby skvělý. Jockovy jemné, jakoby nejisté, linky přesně vystihují psychologickou nevyrovnanost hlavního antagonisty a také celou atmosféru komiksu. Kombinace tmavých odstínů spíše v odstínech šedi spolu s vybranými pastelovými barvami, které v konkrétních situacích kontrastují, jsou využívány s rozvahou a odůvodněně tak, aby splnily estetický dojem. Kde tkví po formální stránce problém, je lettering. Promluvy Batmana, který se směje jsou byť jen v jedné bublině problém. I když je lettering původní a je tedy převzatý z originálu, v českém případě působí opravdu nepořádek. Hlavní rozdíl je v diakritice, která z velké části v anglickém originále odpadá.

Když už jsme u letteringu, je nutno podotknout, že Batman, který se směje obsahuje opravdu značnou spoustu textu. V některých chvílích by se dalo říct, že je až přetextovaný a zbytečně upozaďuje dobře odvedenou Jockovu práci. Komiks tak kvůli tomu působí neúměrně – na jednu stranu disponuje velkou porcí bublin, na tu druhou čtenáře zahltí eskapádou sekvencí a překombinovaných zvratů.

Batman, který se směje působí, jako by Scott Snyder moc nevěděl, kam Batmana jako postavu posunout a jak ji rozvinout. Snad se to brzo dozvíme.