Ukrajinec není Syřan. Dvojí metr k uprchlíkům, česká pomoc i porušování pravidel v rámci dobra
KOMENTÁŘ. Evropské společenství zareagovalo na uprchlickou krizi z Ukrajiny až „impozantně.“ Když ze svých domovů utíkalo přibližně deset milionů Ukrajinců (přičemž podstatná část našla útočiště na území ukrajinského státu), tak věděli, že o ně bude v Evropské Unii patřičně postaráno. Podporu pak vyjádřily zejména státy střední Evropy, kde se to vzhledem k jejich odmítavému postoji k uprchlíkům ze Sýrie v podstatě ani neočekávalo.
Prakticky poprvé od roku 2001 došlo k aktivaci Temporary Protection Directive, a v zemích Evropské unie tak byla umožněna dočasná ochrana, přičemž v českém případě se jedná o vízum za účelem strpění pobytu. Ukrajinští uprchlíci tak byli ve státech Evropské unie nejen přijati, ale také měli díky svému pobytovému oprávnění možnost dočasného usídlení, možnost získat legální práci a také měli zajištěné sociální a zdravotní pojištění.
Obecně tak byl vůči ukrajinským uprchlíkům nastaven inkluzivní přístup a – jak se dalo očekávat – docházelo i k překračování jinak striktních pravidel. Každý žadatel o azyl by se měl například registrovat v zemi příchodu, tedy v první zemi Evropské unie při vstupu na její území, ale toto pravidlo nebylo dodržováno. Ukrajinští uprchlíci mohli překročit hranice v Polsku a registrovat se až v České republice, případně i jinde, a měli tak svobodnou možnost výběru země podle svých potřeb a přání.
Ukrajinec není Syřan
Inkluzivní postoj vůči uprchlíkům lze v evropské historii zaznamenat již v období před 2. světovou válkou i po ní, kdy z Československa i z jiných zemí utíkali uprchlíci do zemí západní Evropy. Podobně inkluzivní přístup byl patrný také během Jugoslávské krize v roce 1991, kdy lidé z Balkánu prchali do zemí střední a západní Evropy. Situace syrských uprchlíků však má již jinou historii – evropské státy nedokázaly poskytnout Syřanům podobné možnosti, přestože příležitost pro udělení dočasné ochrany samozřejmě existovala.
Zrovna ty státy, které nyní nejagilněji volají po přijímání ukrajinských uprchlíků, tedy Polsko a Česká republika, aktivně a účelově bránily přijetí Syřanů. Přitom se jednalo o osoby, které by zasluhovaly minimálně stejnou pozornost, jaká se nyní věnuje Ukrajincům. Je tak pozoruhodné, jak se polské a české společenství odklonilo od vyloženě xenofobních nálad ve prospěch akceptace ukrajinských uprchlíků (a to i navzdory početnosti uprchlické vlny).
Nutno však dodat, že ukrajinští uprchlíci mají určitý sociální, politický a ekonomický potenciál, který je obecně založen na percepci Ukrajinců a kterým se jejich postavení odlišuje od Syřanů.
Především je vstup Ukrajinců na trh práce vnímán jako benefit a tím pádem údajně nezatěžují sociální systém v zemích Evropské unie. To je však pouze snaha o legitimizaci postojů vůči Ukrajincům, protože podobně by se mohli vnímat i syrští uprchlíci. Idea o zaměstnávání Ukrajinců je však spojená i s tím, že Ukrajinci jsou dlouhodobě vnímáni jako levná pracovní síla.
Dalším benefitem jsou méně patrné převaděčské skupiny a díky tomu nejsou s ukrajinskými uprchlíky spojovány ilegální nebo pololegální organizace nabízející možnost překročení hranic evropských států. Toto je důležité, protože mobilita ukrajinských uprchlíků není ilegalizovaná jako v případě jiných uprchlických skupin a ani se s nimi nespojuje organizovaný zločin, neregulérní migrace nebo terorismus.
Ukrajinští uprchlíci se zároveň mohou opřít o znalosti cizích jazyků a v zemích imigrace mají příbuzné nebo diasporické organizace, které umožňují zapojení se do struktur společnosti a tím se mohou snižovat rizika integrace. Ukrajinští uprchlíci jsou tak obecně vnímáni i jako lépe integrovatelní.
Jako útěk z Československa
Ukrajinci jsou také etnicky i kulturně zahrnováni do rodiny evropských národů, jsou křesťané a – v neposlední řadě – jsou také koncovými uživateli evropských výrobků. Mají zkušenosti s komunismem a zejména na západní Ukrajině se profiluje silně protikomunistický, potažmo také protisovětský a protiruský postoj, a to je v souladu se zkušeností mnoha unijních národů.
Politické reakce tak vychází i z percepce společné identity. To samozřejmě není nijak přirozené, ale je to dáno historickým vývojem. Tato situace umožňuje pochopit, proč právě v Polsku našlo své útočiště mnoho ukrajinských uprchlíků, ale také nám to ozřejmuje, proč se polská vláda zdráhala přijmout byť jen jediného syrského uprchlíka – se Syřany totiž neexistuje společně vytvářená identita ani zkušenost.
Tato skutečnost nám také umožňuje chápat, proč polští občané obětavě poskytují Ukrajincům ubytování v polských domácnostech, anebo proč dobrovolně a altruisticky převáží ukrajinské uprchlíky pomocí svých osobních aut z ukrajinsko-polských hranic do polského vnitrozemí.
Právě na těchto základech je postavena solidarita evropských společenství. Spíše než snahu o univerzalistické prosazování lidskosti nacházíme solidaritu postavenou na historicky, etnicky, sociálně a kulturně udržované blízkosti. To samozřejmě ukrajinským uprchlíkům pomáhá, ovšem na druhé straně to také limituje možnosti pomoci jiným, kteří by měli mít stejné možnosti, ale kterým se pomoci nedostává.
Také Čechoslováci utíkající z komunistického zřízení do Německa byli vnímáni jako jedinci s liberálním a demokratickým smýšlením a to umožňovalo jejich akceptaci v západních zemích (jednalo se o tedy o prozápadně orientované uprchlíky, kteří se nesmířili s komunistickou orientací své země, a údajně tak byli nakloněni západním hodnotám).
Na základě etnicity
I nyní se ukrajinští uprchlíci prezentují jako Evropané s proevropským a demokratickým uvažováním a to také umožňuje jejich akceptaci v zemích Evropské unie. A to dokonce až do takové míry, že extremistické a populistické politické strany, rutinně hlásající nesnášenlivost vůči uprchlíkům, naprosto utichly a začaly se vyjadřovat ve smyslu solidarity s Ukrajinci.
Jinými slovy, jednoznačně inkluzivní postoj vůči ukrajinským uprchlíkům je více než patrný a i díky tomu se může přehlížet „porušování pravidel“ jako je opomíjení nutnosti registrace v zemi příchodu.
Porušují se však i více konvenční pravidla. Na základě Všeobecné deklarace práv z roku 1948 je stanovena nutnost individuálního posouzení každé žádosti o status uprchlíka a základním principem pro její pozitivní vyřízení by měla být oprávněnost obav před perzekucí nebo represí (jakkoliv se nám to může zdát ambivalentní) ze strany státních orgánů (jak bylo později upraveno).
Posuzování žádosti o status uprchlíka by tak mělo být ryze individuální, ovšem v současnosti se status uprchlíka uděluje skupinově, a to na základě etnicity. Tato situace obzvláště vyniká ve srovnání s romskými uprchlíky nebo s africkými a indickými studenty.
I tito lidé utíkají před válkou na Ukrajině, a měli by tak mít stejné možnosti jako nositelé ukrajinské etnicity. Ovšem afričtí a indičtí studenti i Romové měli po začátku současné války značné problémy (nejen) s překročením ukrajinských hranic, protože nebyl vůči nim uplatněn inkluzivní postoj z důvodů (nejen) etnické jinakosti.
Obecně však není skupinové udělování uprchlického statusu na základě předpokládané historické, etnické, sociální a kulturní blízkosti výjimečné, protože i jinde měli uprchlíci možnost skupinové ochrany díky své etnické (nebo jiné) identitě – ať se již jedná o Súdánce utíkající do Ugandy nebo o Rohingy směřující do Bangladéše. Samotná legitimizace udělování skupinové protekce se může lišit, ale vždy je přítomna komponenta historické, etnické, sociálně, anebo kulturně konstruované blízkosti.
Rusko, pohrobek SSSR
Vyzdvihl bych ovšem jednu blízkost – ideologickou, kterou považuji za velice významnou. Ukrajinští uprchlíci utíkají před režimem, který je rétoricky spojovaný se Sovětským svazem, a to nejenom ze strany evropských států, ale také ze strany samotného režimu.
Sám prezident Ruské federace jednoznačně odkazuje na rozpad Sovětského svazu jako na velikou geopolitickou chybu, anebo dokonce tvrdí, že Lenin vytvořil Ukrajinu. Tím se utvrzuje návaznost na sovětskou historii, přičemž lze uvažovat, že se historie Ruska a Sovětského svazu spíše nikdy pevně neodloučily, než aby se nyní znovu utvářely společné styčné plochy.
Ruský režim však uplatňuje sovětské poslání nejen rétoricky, ale také samotnými činy, protože politiku deportací Ukrajinců do neobydlených částí východní Sibiře praktikoval již Josif Stalin po druhé světové válce a také zamýšlené začlenění Ukrajinců do ruského národa měla ve svém cíli už sovětská národnostní politika.
Rusko bylo i dříve vnímáno jako pohrobek Sovětského svazu a stále mělo stigma nepřítele, ale současné přihlášení se Ruska k ideálům sovětského režimu jenom naplňuje a podtrhuje toto dogma. I proto je Rusko v očích mnoha Evropanů přirozenějším nepřítelem než Asadův režim nebo vojenská junta v Barmě a útok na Ukrajinu je vnímán jako útok na prozápadně orientovaný stát, který se snažil o začlenění (snad s výjimkou některých prezidentů a vlád) do prozápadních vojenských a ekonomických struktur.
Závěrem lze říci, že se evropské společenství staví inkluzivně vůči ukrajinským uprchlíkům a to je postaveno na specifickém vnímání jejich identity. Ačkoliv Všeobecná deklarace lidských práv hovoří o univerzálním přístupu k uprchlíkům bez ohledu na jejich etnický původ nebo náboženské cítění, ve skutečnosti jsou tyto atributy silně přítomné a určují přijetí nebo nepřijetí konkrétní uprchlické skupiny.
Jednání s uprchlíky se totiž univerzalisticky nereplikuje, jak se píše ve Všeobecné deklaraci lidských práv, ale patrný je vždy partikulární vztah ke konkrétní skupině uprchlíků. Pokud je hranice určité skupiny vnímána jako vzdálená, pak mohou být postoje vůči uprchlíkům odmítavé, ovšem pokud je tato hranice vnímána jako blízká, pak může docházet k inkluzivnímu postoji a k přijetí.
Vůči uprchlíkům existuje ve skutečnosti dvojí metr a ukazuje to také na skutečnost, že politika vůči uprchlíkům je obecně diskriminační.
Autor je odborný asistent Katedry kulturních a náboženských studií Pedagogické fakulty Univerzity Hradec Králové
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.
Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč
Platbu on-line zabezpečuje Darujme.cz
Recommended (5901)Čtěte též
Jan Urban: Stačí „chléb a hry“? Je nejvyšší čas se probudit. Idyla skončila
Petr Fischer: Po atentátu je každý generál
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
46 komentářů
Ukrajinec (či spíš ukrajinská žena s malými dětmi) je opravdový válečný uprchlík, přestože Rusko hovoří o „speciální vojenské operaci“. Syřan je uprchlík před legitimním a značně (na poměry v islámu) nábožensky tolerantním režimem Assadovým. A většinou je v jeho osobní historii boj za Islámský Stát, včetně podílu na zvěrstvech, touto zločineckou organizací páchaných.
Jakási modelová analogie: Kdyby byla v roce 1944 Československá republika samostatný a suverénní stát, přijímali bychom raději coby uprchlíky polské bojovníky z Armiji Krajovej nebo dozorce z koncentráků (obojí utíkající před Rudou armádou)?
To je tak smutné! Občan již nemluví o obyčejném člověku, Ukrajinci či Syřanovi, prostě o lidech, stejných jako je on sám. Občan mluví o jakýchsi „opravdových uprchlících“ na pozadí speciální operace. A navíc si dovoluje posuzovat, co je operace a co ne. Škoda, že občan takto neposuzoval, když kdosi „operativně“ masakroval občany Vietnamu, Chille, Indonésie, Iráku a statisíce dalších.
Věta „A většinou je v jeho osobní historii boj za Islámský Stát“ je už jen definitivní vizitkou arogantního myšlení Evropanů. A stavění jejich argumentace na opravdu směšných domněnkách.
Smutné:-(
Myslim, ze jste tu odpoved pochopil podle sve davne mantry, ze co Cech, to (skoro) xenofob. ======
Zeptam se vas tedy: ma kazdy clovek, ktery prijde ke hranici EU a zada o azyl, pravo ten azyl ziskat? Duraz je na slve „kazdy“ protoze to jsem si z Vasi odpovedi zase odvodil ja.
Máte pravdu.
Existují kritéria uprchlíka před válkou. Kdo je naplňuje, je opravdový uprchlík podle mezinárodních konvencí. Kdo ne, tak opravdovým uprchlíkem prostě není, i kdyby se všichni aktivisté z NGO postavili na hlavy a sborovně recitovali, že jím je.
Ukrajinské ženy s dětmi toto kritérium splňují téměř stoprocentně. Ukrajinští Romové s maďarským občanstvím nikoli, stejně tak zahraniční studenti na Ukrajině. Ti všichni mají možnost odjet do státu, jehož občany jsou. A mají nárok maximálně na pomoc k této cestě.
To samé platí i pro ty Syřany. Pokud se navíc dopouštěli zločinů coby členové ISIL, bylo by záhodno vrátit je k potrestání tam, kde se zločinů dopouštěli, a kde o ně stojí (aby je potrestali). A mají nárok maximálně na spravedlivý soud a nic jiného.
souhlas
Muj bratr a jeho rodina emigrovali v srpnu roku 1989 do Německa .Dostali luxusní ubytováni v pohraničí !!Ubytováni v domku kde bydlelo asi 40 migrantů bydleli s manželko a dvěma dcerami ve veku 18 let v jednom pokoji a wc a sprcha bylo na chodbě !!Byl to takzvaný likusák který se stavěl pro montéry na velkých stavbách !! Pokoj měl 4 postele po dvou nad sebou a dvou plotýnkový vařič asi 22 m2 !!!!Co jim dávají dnes ????!!!
Byli holt jen „tchechische untermenschen“. A ne plnohodnotní lidé, jako ti muslimové, kteří za WW2 podporovali Hitlera.
no hlavne se to delalo špatně-mělo se zjistovat podle pasu,odkdud ten dotyčný )je tady i dost chlapů) prichází,protože zdaleka ne vsude se válčilo a valčí,pouze na malé části uzemí
ministr vnitra říkal,že dame 50 miliard na uprchlíky a část nam dá EU-dala 0,68 miliardy,coz tedy nestojí za řeč
a nejpodstatnjší na závr – žádné zbran nedodávat,stáváme se tak účastníky konfliktu!
Indie a brazílie – rozumný přístup
Opět se potvrzuje staré české přísloví: Pro dobrotu – na žebrotu“.
Autorovi nelze nic vyčíst, lidství z jeho článku přímo čiší. Problémem však je, že absolutně pomíjí realitu života, podstatu jevu. A ta je následující. Člověk vytvořil poměrně rozsáhlou civilizaci založenou na dělbě práce, která se neustále rozšiřuje, přesněji řečeno specializuje. Takže je tu tlak na to, aby vznikaly větší celky, kde se může dobře uplatnit ku prospěchu všech. Avšak je také nutné, aby taková společnost byla co nejvíce homogenní. Myšleno, aby vlastně smysl práce člověka byl výhradně pro prospěch celku, protože to ve své podstatě znamená, že ostatní zase naopak pracují pro jeho prospěch (dělba práce – já ti upeču chléb a ty mi zkonstruuješ automobil a pak si to vzájemně prodáme), a to nejen v ekonomické oblasti. To ovšem nezpochybňuje skutečnost, že na ni může zbohatnou – oproti jiným, či se může rozhodnout, že už si vydělal dost a může přestat pracovat úplně, tedy, že je vnitřně svobodný. Ty homogenizační tlaky jsou naprosto jednoznačně vidět uvnitř hranic, tedy států. Jako třeba zákony, které platí bez rozdílu, společná vláda, měna, jazyk a podobně. Je jasné, že se dříve či později tyto dostávají do oblasti osobní svobody, jako dnes třeba vypínání „nevhodných serverů“ a podobně, takže zase vzniká protitlak. Ale pakliže společnost v čase víceméně funguje stabilně, je z podstaty věci zřejmé, že jsou tyto protitlaky vyrovnané. Ovšem ne tak, že to skončí, jak znají fyzikové, v potenciálové jámě, ale naopak tak, že vznikne křehká rovnováha. Důkazem tohoto tvrzení (křehkosti) jsou revoluce, dějinné zvraty a podobně. A navíc i když se celky zvětšují, tak nikdy nemůže vzniknout celek všeobjímající, protože ty tlaky s protilaky narůstají do té míry, že se taková společnost začne více a více od homogenity vzdalovat a tudíž začne být zákonitě nestabilní (odchod Británie z EU). Takže pojmy, jako Všeobecná deklarace lidských práv, inkluze, uprchlíci, jejich práva, postoje společnosti, to jsou pojmy, něco jako v budově lidské společnosti z vyšších pater. Ten základ budovy je však takový, že možné je cokoliv. Tedy přijmout, nebo nepřijmout, diskriminovat, nebo nediskriminovat, ale když to nakonec bude v čase probíhat, nikdy to nesmí zásadně narušit tu křehkou rovnováhu, kterou jsem popisoval. Protože pak se rozsype buď ta společnost (její homogenita), nebo skončí ta činnost. Nelze obojí. Takže přijmout Syřany je objektivně, ne subjektivně, zcela něco jiného, než přijmout Ukrajince ve smyslu toho, co jsem popisoval. A zkoušet na tento fakt aplikovat pojmy z vyšších sfér, myšleno vyšších pater pomyslné budovy lidské společnosti, bohužel nemůže dát žádnou odpověď ve smyslu vysvětlení daného jevu. Proč nastal, proč je, jak dlouho bude trvat a podobně. Obrazně řečeno, je to totiž otázka základů budovy, ne do dáli na střeše zářicího neonu s názvem budovy – lidství. A každá budova se základem stojí a padá.
Ano, rozumim.
Ve zkratce receno – EU ma take limit v poctu lidi, ktere muze prijmout – a tou je „ufinancevatelnost“, resp mnozstvi zdroju. Pokud se tento limit prekroci, zkolabuje EU a nepomuze nikomu.
Dobrý názor
Víte, možná ještě podstatnou maličkost, ona ta západní společnost funguje stabilně, hlavně díky tomu že tak funguje dlouhodobě, z hlediska jejich občanů, vlastně celoživotně.
Takže ano, člověk se tu narodí, je dítětem, chodí do školy pak, řekněme po 20 začne pracovat, celý život platí nejen daně, ale i odvody, většinou je zdravej , ale pak až někdy po 60 ti odpadne, čerpá mnohem více zdravotní péče, nepracuje, dostává starobní důchod . I pokud je nezaměstnaný, tak třeba pár měsíců než si najde jinou práci. Toto celé krát desítky milionů lidí v tom státě. Asi tak podobně jako funguje velké pojištovnictví, fungují i sociální systémy těch západních států.
No takže se dá poměrně snadno spočítat co se stane když se tam najednou nahrnou statisíce miliony, migrantů, kteří tam celoživotně nepracovali, ale mají ty výhody čerpat taky. Ten systém zkrátka zkrachovat časem musí. Tedy, časem, mezitím si ten stát !může půjčovat“ stamiliardy ročně, že?
Myslíte miliony migrantů, kteří byli vzděláni z peněz jiného státu, a kteří sem přijdou jako již „hotoví zaměstnanci“?
Když tu vytahujete počty, asi netřeba zmiňovat, jaká je úspora pro stát když se zde objeví jedinec v produktivním věku, kteří „přeskočil“ desítky let pre-produktivního věku, na který stát tuzemcům nemálo platí (skrze školství, zdravotníctví apod.). Asi netřeba zmiňovat, že bez dřívějších příjmů má ze sociálního systému takový migrant nárok na nezbytné minimum, tzn. pár tisíc měsíčně. Asi netřeba zmiňovat, že pokud sem přijde migrant po čtyřicítce, šance že bude mít někdy v životě nárok byť na minimální starobní důchod je vesměs nula (pokud nezvládne makat do 70+ let).
Pokud se podaří migranty zapojit do pracovního procesu, jsou pro náš stát výhodnější než tuzemec, který ve dvaceti vyleze ze školy.
Jediný kdo utře je stát, který těmto migrantům vzdělání financoval.
Zdaleka ne všichni. Ten výše uvedený Syřan, vzdělaný pouze v podřezávání krků zajatcům a civilistům podle islámského rituálu, má hodnotu zápornou. Protože bude muset být do konce života monitorován, aby se něčeho podobného nezačal dopouštět i u nás.
V případě těch Ukrajinců bych byl všemi deseti pro nějakou dohodu s budoucí Ukrajinou, abychom jim platili, pokud se vrátí, za léta odpracovaná u nás. Minimálně bychom tím podpořili obnovování té země.
Bohužel, mýlíte se už v první větě., „..sem přijdou jako již „hotoví zaměstnanci“..
Zkuste si přečíst některé podrobnější články z Německa, kolik financí, úsilí a času (rozuměno v počtu let) je stojí, než většinu těch migrantů naučí aspoň základy jazyka (základy, nikoliv tedy odbornou znalost pro výkon nějaké odborné profese), kolik aby je naučili i jen znalosti běžného absolventa ZŠ, kolik aby získali nějakou vyšší odbornou kvalifikaci. A zjistíte, že i pro ty dospělé migranty musí západní stát vydat taky poměrně vysoké částky, jako u těch místních, při jejich růstu.
Plus si tedy připočtěte, že sem i s těmi migranty i jejich rodiny a děti (že by těch fotografií plačících miminek migrantů bylo v médiích málo? Plus že existuje mechanismus slučování rodin, tedy že sem ty jejich rodiny i s malými dětmi dovážíme, a pak tedy ty náklady jsou srovnatelmné jako u těch našich dětí. Pak si taky přečtěte statistiku zaměstnanosti těch migrantů – taky docela zajímavé informace.
když si toto všechno uvědomíte, zjistíte, že na tom Západ velice a velice a dlouhodobě prodělává.
Že bych se pokusil popsat situaci u nás s Ukrajinci – asi je jasné, že pokud sem přišly hlavně maminky s dětmi (jak zase říká naše vládní propaganda), tak snad pochopíte. že se do té práce hned tak nezapojí, a ty maminky budou mít stejné nároky jako naše matky samoživitelky. Ale – snad pochopíte, že jim to nijak nezávidím, jen konstatuji jaké jsou ekonomické dopady.
A věc druhá, u nich lze doufat (a přát jim to) že ta válka na Ukrajině skončí a vrátí se domů, čili že u nás zase celoživotně (ani ty děti) pracovat nebudou..
Obávám se, že uprchlíci z východních částí Ukrajiny se jen tak hned domů vrátit nebudou moci. A že zde vznikne podobná situace, jako když byli absobováni do československé společnosti uprchlíci před bolševikem.
A pokud Ukrajina vyhraje a bude jí vnuceno obnovení moci oligarchů, tak tam vznikne režim, do kterého bych nevyexpedoval ani islámského teroristu, natož slušnou ženskou se slušnými dětmi.
Dobrý den,stačí se podívat na fotografie kdo utíkal ze Sýrie (samý muži), takže spíše ekonomičtí migranti,kteří stejně pracovat nebudou a na fotografiích uprchlíků z Ukrajiny jsou převážně ženy a děti.Proto si nemyslím že blízkost hranice je rozhodující,Těch co tu nemakaj tu máme i bez syřanů dost,
Nelze nikomu diktovat koho má mít rád a komu má pomáhat. Každý má právo pomáhat nebo nepomáhat.
A teď pár faktů na které se asi „zapomnělo“:
1) Syřanů zde požádalo o azyl docela dost. Ačkoliv to není něco, co by média reflektovala. Vždy jsme byli jen transitní zemí, přičemž jejich cíle byly bohaté a štědré státy – Francie, Německo, Británie, Švédsko.
2) Syřané tvořili většinu migrantů jen krátce, časem převážili migranti z Afghánistánu, Somálska, Eritreje, Iráku apod. Velice oblíbené bylo lhaní o etnicitě, věku apod. Máme stejný problém s Ukrajinci?
3) Srovnávat Ukrajince, kteří cestují přes 1-2 státy kde se usídlí s oportunisty kteří neváhají projít přes půl polokoule je celkem mimo. Během války v Sýrii skuteční uprchlíci končili v sousedních zemích jako je Jordánsko, Turecko, Libanon apod. a konsensus byl vesměs „pomáhejme uprchlíkům tam“.
4) Že je ochota pomoci přímo úměrná geografické a etnické blízkosti je naprosto přirozený fenomén a, jak nám migranti v minulé dekádě ukázali, poměrně žádoucí. Je daleko bezpečnější přijmout jazykově i hodnotově blízké etnikum, zejména pokud jde o velké skupiny, u kterých je riziko selhání integrace vzhledem k velikosti a následné uzavřenosti komunit.
U Ukrajinců se aspoň nemusíme bát, že budeme muset dělat kulturní ústupky jako v případě muslimů, kteří si vykřičeli nošení šátků ve školách a jako důkaz zdařilé integrace zde staví mešity.
5) Fakt nechápu zmínky o Afrických a Indických studentech. Jejich nárok na azyl je jaký? V jejich domovině se neválčí, ať se vrátí domů. To rovnou můžeme udělit azyl všem ruským turistům, kteří zrovna byli na dovolené na Ukrajině 😀
Princip azylu opravdu není kompenzovat někoho za zkaženou dovolenou nebo erasmus, ale pomoci těm, kterým na obydlí padají bomby.
A mohl bych pokračovat… doporučuji srovnávat srovnatelné. Pak se můžeme bavit o nějaké „diskriminaci uprchlíků“ (ono nelze mluvit o diskriminaci, když srovnáváme dvě skupiny se zcela rozdílnými parametry, což?).
česka republika je rasisticka valka je vedena proti ukrajine a ne proti časti ukrajiny
romove tam žili pod težkym režimem ktery schvaloval tryznení romu a ted kdy česka republika haji prava menšin tak nepomaha romum z uk proč ptam se jestli že je nekdo utlačovany melo by se mu pomoc. Místo toho to svedli na davkovou turistiku ty lidi nic nemaji žiji v lese protože uk jim nezajistila stejny podmínky pro život pořad platí dvojí metr udelejte s tím neco.
Děkuji vám za příspěvek. Jsem rád, že je v tomto stádu rasistů a „domněnkářů“ i někdo jiný (v dobrém slova smyslu). Díky.
Mýliti je lidské, vámi uvádění lidé jinou pomoc než finanční převážně odmítají. Proto jezdí z kraje do kraje jen pro dávky.
Nelze napsat, ze by uz dlouho neexistovaly snahy o smirne souziti s etnikem, ktere hajite, a to v cele rade evropskych zemi. Nicmene snahu o vzajemne obohacujici, nebo alespon oboustranne prospesne souziti by melo projevit i ono samo. Zase je to o ochote vetsinove spolecnosti spise pomoci tem, jiz jsou ji v mnoha ohledech podobni. Nikdo nikomu nemuze diktovat opak. Jak doklada samotny clanek: nefunguje to.
Za prvé, odkdy je demokratická Ukrajina těžký režim? Posílal snad Zelenský romy do koncentráku? Ukrajina ani ČR nemá co „zajišťovat“. Jestli někdo žije v lese a nelíbí se mu to, musí si sám „zajišťovat „. To není důvod pro udělení ochrany. Za druhé, ČR romům z Ukrajiny pomáhá, pomáhá dokonce i těm, kterým by nemusela, a to romům z maďarským pasem. Je všeobecně zajímavé, že se maďarsky mluvící romové (o pasech nemluvě) dožadují ochrany v ČR.
On hlavně Ukrajinec nebývá muslim, vyznavač totální ideologie, která není a ani nemůže být v souladu s evropským konceptem lidských práv. To jste, pane odborný asistente, opomněl ve svém textu uvést.
Občanská válka v Sýrii není to samé co se stalo Ukrajině. Sýrii nikdo nenapadl jen se nejsou schopni na něčem domluvit. To že tam chce každý vládnout je jejich chyba. Vláda je vláda ať je jakákoli dobrá nebo špatná. Ukrajinu napadl stát který je vojensky lépe vybaven než Ukrajinci. Srovnávat přístup k uprchlíkům z Ukrajiny a ze Sýrie může jen – chci být slušný.
no, nejsem si samozřejmě zcela jistý, neboť nemám přesná data, ale – není ten vstřícný postoj k ukrajincům daný hlavně tím, že v případě uprchlíků z Ukrajiny jde zejména o ženy s dětmi a starší ročníky (protože muži zůstávají bojovat), kdežto v případě uprchlíků ze Sýrie byla ta skladba trochu jiná?
Tedy děkuji za velice podrobnou analýzu, ovšem je nutné vidět a popsat kde je ten zásadní rozpor , a proč tedy vůbec, jak i v nadpise uvedeno musí státy „.. porušovat pravidla v rámci dobra“..
On skutečně není a nikdy nebyl důvod, aby se k mamince co s dítětem v ruce prokazatelně utíká z válečné zóny, choval demokratický režim úplně stejně , jako ke ztepilému emigrantovi co přijede odkudkoliv a jak vystoupí z lodi, požaduje pro sebe exkluzivitu politického azylu , s tím (těžko prokazatelným) tvrzením, že by byl kdy politicky pronásledován..
Ale jak říká pointa mé oblíbené vulgární anekdoty, „takhle jsme si to přece dohodli předem“.. i v tej OSN.
Text otevírá otázku oprávněnosti/neoprávněnosti selektivnosti pomoci: Smím pomoci sousedovi, kterému hoří dům, když jsem nejel pomáhat hasit do jiného města? Smím při pomoci diskriminovat podle pohlaví (Syřan nebo Ukrajinka)? Smím diskriminovat podle vlastního stereotypu (odmítání Syřanů výrazně afrického typu)?
Co čekáte, že všichni budou přijímání s radostí?
Ukrajinci tu pracují, dá se s nimi celkem jazykové domluvit. Utíkají většinově ženy a děti. Zatímco „syřani“ a jiní byly v naprosté většině muži a ještě si mnohdy silou vynucovali vstup do Evropy. A s romama tu máme tu máme desetileté zkušenosti, tak kdo by o to měl zájem. Nezaměňovat zkušenosti za rasismus!
Proto vítám Ukrajince co utíkají před válkou ale migranty z Afriky co cestují přes půl zeměkoule aby se tu měli dobře NE.
Špatně placení nádeníci z rozprodané vysoce zadlužené a rozkradené vlasti prolezlé kriminalitou a nekontrolovaným hysterickým zdražováním se horlivě bijí za nějaké Ukrajince, Syřany či Afričany v době kdy je jejich vlast díky sametovým politikům v totálním rozkladu a vzájemně se na socka sítích napadají podle potřeby své rétoriky komunismem fašismem sovětismem putinismem lukašenkismem čínou…….a dalšími bezduchými invektivami, což koresponduje s dnešní 33let budovanou společenskopolitickou kulturou
Prozatím, je zde vidět tak akorát napadání „rozkradením zadlužením a kriminalitou“, a to od hysterického důchodce, který nikdy nepracoval a je frustrován z toho, že již nemůže krást jako za bolševika, takže má hluboko do žlabu.
Ano, politika pomoci uprchlíkům MUSÍ být diskriminační, protože sami vidíme, jak se k Evropě jako poskytovateli pomoci to které etnikum, žádající o pomoc při útěku před údajnou hrozbou, následně chová. Ukrajinci si jako první po získání ubytování shánějí práci a starají se o to, jak se jednak odvděčit a taky jak se co nejdřív vrátit – třeba i zprostředkovaně tím, že posílají peníze do sbírek na vyzbrojení. Snaha naučit se jazyk a zapojit se do práce je samozřejmá. Naproti tomu 90% čmoudů po příchodu do Evropy začne reptat, že nechtějí tohle, nelíbí se jim támhleto, chtějí tohleto – po nějakých starostech o začlenění ani stín snahy, naopak jen další a další požadavky vůči nám jako poskytovatelům pomoci. A následně i snaha o vyloučení se kvůli striktnímu dodržování náboženství, neochota naopak respektovat naše zvyky a proč si to neříct, i snahy zapojovat se do potenciálně škodících skupin až teroristických bojůvek. Nikdo nemůže říct, že by Ukrajinci pro sebe požadovali to, co uprchlíci z Afriky a Asie – už tenhle základní rozdíl je prekurzorem k následujícímu diskriminačnímu přístupu. Přijel(a) jsi bez dokladů a bez věcí, požaduješ pomoc? OK, tady je jídlo, támhle ti pomůžou zařídit ubytování, támhle se můžeš zapsat do kursu jazyka. O práci se můžeš zajímat támhle. Cože, ty nechceš tohle jídlo, ale musíš mít nějaký extra? Fajn, tak to ti asi nebude hrozit smrt hladem, nehrozí ti žádná újma na životní úrovni, pokud se nechceš do společnosti zapojit svojí prací … Je to jasný rozdíl, který nevytváříme my, ale který vytvářejí už ti sami uprchlíci svým vlastním přístupem k nám jako hostitelům. A ještě jeden aspekt se nabízí k posouzení – z Ukrajiny utíkalo (a pořád ještě utíká) zhruba 95% z celého počtu ženských a dětí do 15 let s pár věcmi ve dvou igelitkách, dospělých BOJESCHOPNÝCH chlapů je minimum a ti někteří co skutečně odcházejí, jsou staří 60+. A ani ti s sebou nemají často ani to nejnutnější – protože utekli před ruSSáckými okupanty opravdu jen s holým životem v rukách. Zatímco u permanentně opálených uprchlíků z Afriky a Asie jsou ty poměry úplně obráceně – převahu tvoří mladí chlapi, velmi často oblečení ve značkových oděvech a s drahými chytrými telefony v kapsách….
Nedivme se tomu, že Evropan, znalý aspoň trochu historie a ze všech stran masírovaný informacemi v přímém přenosu SI UVĚDOMÍ DO OČÍ BIJÍCÍ ROZDÍLY – a podle těch rozdílů v přístupu cizinců upraví i svoje chování k nim ….
Ješte jsem neslišel nebo nečetl že by Ukrajinec požadoval zvlaštni podminky .Za to u Syřana ano on je muslim hned by chtel mešitu .Devčata ve škole šatky na hlavě ženy v nemocnici nesměj byt ošetřeni lekařem atd .Jen co přijedou do ČR chteji hned aby se majorita jim přispusobila .Ahned melou o džihadu
1.
PL a CZ …. účelově bránily přijetí Syřanů. Přitom se jednalo o osoby, které by zasluhovaly minimálně stejnou pozornost.
– PROC stejnou pozornost?
2.
Je tak pozoruhodné, jak se polské a české společenství odklonilo od vyloženě xenofobních nálad …..
– nevim jak polske, ale české společenství nebylo nikdy tak xenofobni jak ruzni politologove a levicova media psala. Ale hlavne – p. Jirka dosel ke spatnemu zaveru, ktere zduvodnuje slovem „Je pozoruhodné“, MISTO aby si odvodil, ze ceske spolecenstvi tedy nejspi neni tak xenofobni **jak si myslel.**
„Xenofob“ je každý, kdo odmítá kamenování žen k smrti za chování, které v civilizovaných státech není ani přestupkem.
Úterní chvilka demagogie s jediným účelem: získat autorovi další grant na (ne)vědecký výzkum údajného českého rasismu. Autor by si měl nastudovat mezinárodní humanitární právo, které jasně definuje pojem válečný uprchlík.
Jediný rozdíl je v tom, že jedni migranti sem jdou pracovat a druzí sem jdou pobírat dávky a páchat trestnou činnost. Národnost, náboženské vyznání nebo rasa v tom nehraje žádnou roli.
Syrští „uprchlíci“ nechali v té nebezpečné zemi, kde jim – jak tvrdí – jde o holé životy, svoje babičky, matky, manželky i dcery… aby se sami, muži v plné síle, vesele vydali na cestu za lepším zítřkem, to jest za penězi evropských občanů. Jejich ženské příbuzné ať mezitím vezme čert… Podívejte se na ukrajinské příchozí a najděte rozdíl 🙂
Pokud jde o uprchlíky ze Sýrie, proč utíkali do Evropy? Proč neutíkaly do bližších a kulturně spřízněnějších zemí? Saudská Arábie, Kuvajt, atd. by jistě měli dost prostředků na přijetí bratrů ve víře.
Tedy, že bych si dovolil na jedno upozornění. Všichni jsme se totiž stali obětmi starší mediální manipulace, včetně autora článku, ani on si to neuvědomil, takže nyní zcela zbytečně srovnáváme hrušky s jabkama.
Omyl (přímo bych to nazval dezinformací) je v té zásadní větě v úvodu „Polsko a Česká republika, aktivně a účelově bránily přijetí Syřanů.“
Jenomže, tak tomu přece nikdy nebylo.Ti uprchlíci kteří přišli až k nám a požádali zde o azyl, byli přijeti, a bylo o něm postaráno a během jejich pobytu byla jejich žádost prověřována. I Syřané.
Ale že ona věta „..Polsko a Česká republika, aktivně a účelově bránily přijetí Syřanů.“ se tehdy týkala něčeho naprosto jiného. Totiž tehdy vnucovaným diktátem EU o „..Přerozdělování migrantů“. Jinými slovy, nikoliv těch migrantů co by utíkali přímo z války politického pronásledování či jiné zoufalé situace, ale až těch, kteří už žili v bezpečí našich evtopských sousedů, ale měli být, z rozhodnutí Brusele, „odsunuti“ do jiného, tedy i k nám nebo do Polska.
Takže tomuto se bránili naši politici, řadou argumentů a tuto argumentaci převzali i občané- ale se znalostí věci, o co jde. Na rozdíl, tedy od médií a i naši elit, jenž na tento drobný rozdíl „pozapomněly“ a opakují ho dodnes..
Je nemozne porovnavat vetsinu Ukrajincu s lidmi ze Syrie,ty pohadky o rovnocenosti nikomu nezeru.Ve vetsine pripadu bych dal prednost Ukrajincum pred Syranum.Moje zazitky s muslimy (zde v USA) se nedaji prirovnat k Ukrajincum (zde v USA).Muj kamarad z detsvi byl z Ukrajiny,dodnes nechapu jak se jeho rodina dostala do povalecneho Ceskoslovenska.Z mych zkusenosti v New Yorku ta Ukrajinska mensina je ve vetsine pripadu normalni populace.Muslimove se vsude roztahuji a vzdy se pokousi zmenit naturu sveho okoli jen ve svuj prospech.
Sýrie hnízdo terorismu si žádnou ochranu od civilizovaných zemi nezaslouží.
Ochranu si zaslouží Asadův režim, který je na islámské poměry asi nejcivilizovanější. Rozhodně tam náboženská policie nezbičuje na ulici ženskou, které vítr zvedl sukni, jak se běžně děje např. v Saúdské Arábii (v konkrétním případě, na který narážím to byla sestra z nemocnice, kde můj zdroj informací pracoval).