Daniel Kroupa: Věrozvěstové
Když přijde řeč na Konstantina a Metoděje, setkávám se občas s názorem některých, jinak celkem vzdělaných lidí, že příchod těchto věrozvěstů na Velkou Moravu v roce 863 byl pro naši historii neštěstím.
Kníže Rostislav svou žádostí k byzantskému císaři Michaelu III., aby vyslal „biskupa učitele“, učinil prý ve snaze uchránit svou říši před duchovním a politickým vlivem Východofrancké říše fatální chybu. Od té doby se s námi vleče ono kolísání mezi Východem a Západem přesto, že geograficky a kulturně patříme k Západu.
Čtěte také
Nu, možná, že na tom něco pravdy být může, ale jen malé něco. Tento vliv byl nepochybně mnohem slabší než panslovanské blouznění našich obrozenců podporované Ruskem. Tehdy jako dneska. Navíc, přisuzovat pravoslavnému křesťanství jako takovému, že je zodpovědné za ruské imperiální ambice, znamená přistoupit na jednostranný výklad šířený právě Moskvou, jejíž vládci si po pádu Konstantinopole vzali do hlavy, že jejich město je třetím Římem. O tom, že tomu tak není, by nás asi nejlépe přesvědčili představitelé ukrajinské pravoslavné církve, kteří prosadili s podporou konstantinopolského patriarchy, tedy nejvyšší autority, svou samostatnost.
Je dobré připomenout, že v době příchodu Konstantina a Metoděje do naší země se jednalo o jednu církev, i když věroučné rozdíly a spory mezi její východní a západní částí probíhaly celá staletí. Týkaly se hlavně vztahu Boha Otce a Syna, totiž zda jsou jedné, nebo stejné podstaty, a toho, zda Duch Svatý vychází jenom z Otce, nebo i ze Syna. Vztahy mezi oběma částmi církve bývaly někdy napjaté, ale k rozkolu došlo až v roce 1054, tedy téměř dvě stě let poté.
Přijetí obou bratří papežem Hadrianem II. a jeho schválení překladu bohoslužebných knih i slovanské liturgie svědčí o tom, že věroučné rozdíly nehrály velkou roli. Dobrý dojem zřejmě vyvolali svou vzdělaností.
Vzdělaní diplomaté
Čtěte také
V devátém století totiž byzantská vzdělanost a kultura s nepřerušenou tradicí antickou převyšovala tu západní po všech stránkách. Konstantin a Metoděj si ji osvojili na nejvyšší úrovni. Ten první vystudoval kromě teologie literaturu, jazyky a filozofii, kterou pak vyučoval na císařské škole univerzitního typu.
Jeho bratr se stal vysokým státním úředníkem a později vystudoval také teologii a stal se mnichem. Není divu, že oba bratři byli císařským dvorem pověřováni obtížnými diplomatickými úkoly, kterých se, jak se říká, zhostili se ctí. O kariéru jim však nešlo. Jako poctiví křesťané spíše toužili svou víru a vzdělanost předávat národům, které se s ní dosud v patřičné míře nesetkali. A to byl případ tehdejších Moravanů, našich předků.
Soluňští bratři nás tedy nepřipoutali k Východu, ale k víře, vzdělanosti a kultuře. Křesťané je uctívají jako světce, na kterých se ukázalo Kristovo poselství. Ostatním by nemělo uniknout, že nám přinesli písmo a knihy, bez nichž jsou národy nahé, a že obhajobou slovanské liturgie vlastně v zárodku obhájili jejich právo na samostatnou existenci.
Autor je filozof a pedagog
Související
-
Speciál k svátku Cyrila a Metoděje a Dne upálení Mistra Jana Husa
Dnešní Vertikála připomene odkaz Cyrila a Metoděje. Pondělí patří památce mistra Jana Husa. Sváteční speciál Vertikály moderuje Naděžda Hávová.
-
Proměny odkazu Cyrila a Metoděje v dějinách
Někdy se může zdát, že historické podoby a okolnosti proměn příběhu Cyrila a Metoděje jsou vlastně možná zajímavější, než oni sami. K jejich tradici se hlásil kde k...
-
Co skutečně víme o Cyrilu a Metodějovi a jejich přínosu pro...
Co skutečně víme o Cyrilu a Metodějovi? Jak to prezentovat široké veřejnosti? Jak moc si smí archeologové vymýšlet? Jak se v minulosti proměňoval odkaz věrozvěstů? ...
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.