Slatiňany

Už v roce 1294 stávala na skále nad řekou Chrudimkou dřevěná tvrz Františka ze Slatiňan,  kolem které se postupně rozrostla osada Svaňkova Slatina.

Tvrz postupně změnila několik majitelů, včetně  královského věnného města Chrudimi  (1525 – 1547), které však o ni přišlo v důsledku svých protihabsburských rebelií.

Od r. 1575 Slatiňany vlastnil rytíř Bohuslav Mazanec z Frymburka a na Mimoni, písař menších desek zemských, který na místě tvrze nechal postavit renezanční zámek.

Gotické sklepy tvrze zůstaly pod nádvořím a jedním zámeckým křídlem dodnes zachovány.

Majitelé se zde opět střídali, až v r. 1732 koupil zámek František Josef hrabě ze Schönfeldu.

Jeho dcera Marie Kateřina, dvorní dáma Marie Terezie, se provdala za komorníka Františka Štěpána, Jana Adama knížete z Auerspergu, který zámek přestavěl do barokní podoby.

Rekonstrukci pak dokončil jeho synovec Karel z Auerspergu v klasicistním stylu.

V polovině 19. století prošel zámek dalšími, tentokrát novogotickými úpravami. 

Karlův prasynovec Vincent Karel z Auerspergu zadal práce staviteli Benediktu Škvorovi. S ním se na rekonstrukci podílel i jeho žák František Schmoranz.

Nejvýznamnějším majitelem Slatiňanského zámku byl František Josef z Auerspergu (1856 - 1938), který nechal  velmi vkusně, účelně a na svou dobu moderně vybavit zámecké interiéry.  

Bylo zde ústřední topení, teplá voda, elektřina, výtah na dopravu jídel, telefon a jiné nejnovější vymoženosti té doby.

V rozsáhlém parku bylo postaveno miniaturní hospodářství, na kterém se zámecké děti formou hry učili hospodařit na statku.

Auerspergové se významně zasloužili i o rozvoj a rozkvět Slatiňan. 

V r. 1859 zde založili cukrovar s kostkárnou, který stejně jako kamenný most přes Chrudimku, postavil architekt František Schmoranz.

František Josef z Auerspergu zde vybudoval několik továren - na umělá hnojiva, na výrobu katrů a dřevoobráběcích strojů, která byla později změněna na výrobu hasičských stříkaček a vozů, parní pilu a v roce 1903 lihovar.

Po jeho smrti zámek zdědila jeho dcera, která ho spravovala se svým manželem Karlem Josefem hrabětem z Trauttmansdorffu -Weinsbergu.

V roce 1945 jim byl majetek zkonfiskován na základě Benešových dekretů.

V r. 1950 bylo v zámku otevřeno hipologické muzeum.

Od roku 2011 jsou zámecké interiéry, většinou vybavené původním mobiliářem, zpřístupněny veřejnosti.

Vybavení jednotlivých místností je nainstalováno tak, aby  co nejvěrněji vykreslovalo každodenní život zámecké rodiny i rodinnou tradici chovu koní.

Hned vedle zámku najdeme jeden z našich největších hřebčínů, který je součástí Národního hřebčína Kladruby nad Labem.

Mají zde kolem 250 koní, starokladrubských vraníků kteří byli od 16. století šlechtěni speciálně pro ceremoniální účely královských dvorů.

Auerspergové svůj chov rozvíjeli od roku 1894 a pokračoval v něm i poslední majitel zámku Karel Josef hrabě  z Trauttmansdorffu až do roku 1945, kdy mu byl zámek i hřebčín zabaven.
Chov starokladrubských vraníků zachránil hipolog profesor František Bílek

Jistě si mnozí vzpomínáte na seriál Dobrá voda, který byl natočen právě ve Slatiňanském hřebčíně.

Zámecký areál opouštíme plni úžasných dojmů.