A varoval, že skončil jednostranný světový řád podřízený USA, a EU ztratila politickou svrchovanost. Místo zbrklých komentářů Putinových slov není na škodu si připomenout co se v EU skutečně děje.

V komentáři pro Prvnizpravy.cz publicista František Roček nepovažuje za podstatné, že fórum letos prý navštívili zástupci více než 140 zemí a teritorií a byly uzavřeny dohody v hodnotě 5, 6 bilionu rublů. To jsou jenom momentální tanečky.

Důležité je, co se děje z hlediska časového nadhledu:
Z historie víme, že ekonomické problémy nevedou ke zničení říše – státu. Mohou být jenom  průvodním signálem problémů. Historik Jan Rychlík varuje, že z českého pohledu mnoho lidí zůstává pod vlivem marxistického myšlení o tom, že dějiny určují sociální boje a ekonomika. Jsou jedním z faktorů, ale při vzniku a zániku států a u národní identity hraje ekonomika jen malou roli. Proto rozsáhlé ekonomické sankce proti Ruské federaci sice mají být podle zbožného přání USA likvidační, ale je to jenom nástroj osázený otazníky. Cílem je snaha, aby USA a západ obecně nepřišel o své hroutící se dominantní postavení ve světě.

Rozpory s USA mají politický charakter, protože ekonomicky Rusko není považováno za konkurenční sílu ani pro Spojené státy, ani pro zbytek západního světa.

Vize západních militantních politiků je zlikvidovat jako mocnost Rusko a potom se zaměřit na Čínu představující jasnou ekonomickou konkurenci, oslabující vliv USA ve světě.

Tento trend – po Rusku se vypořádáme s Čínou - je vidět např. mezi německými podivíny, kteří již dlouhodobě (po celé období měkké/alibistické kancléřky Merkelové) získávají v německé politice silnější slovo. Proto se nelze diviti, že v červnu se německá administrativa pochlubila, že chce pokračovat v americké křížové výpravě nejen proti Rusku, ale i Číně .

Prý v úzké spolupráci s EU se Německo chce vymanit ze své jednostranné závislosti na Číně, uvedla vláda. Ministerstvo hospodářství země již má jakousi protičínskou ideu. Nový tlak na strategičtější autonomii „se týká Ruska na jedné straně, kde se musíme vymanit z jednostranné závislosti na levné energii, a Číny na straně druhé, s ohledem na závislost na surovinách," řekla EurActivu Franziska Brantnerová, parlamentní státní tajemnice na ministerstvu hospodářství.

V posledních desetiletích se EU stala stále závislejší na Číně, pokud jde o kritické suroviny, přičemž téměř dva ze tří zdrojů, které považuje za kritické, jsou v Číně těženy. Němečtí vládní šikulové chtějí zrušit obchodování na nejjednodušších a ekonomicky nejvýhodnějších principech a přejít na co nejkomplikovanější a cenově nevýhodný způsob obchodování: „Příliš dlouho jsme jednoduše fungovali podle principu nákupu tam, kde je to nejlevnější, a to jsou často suroviny, které pocházejí z Číny," řekla Brantnerová.

Politická posedlost Čínou je módně prosazovaná, protože ti, kteří jsou tzv. nahoře v rozhodovacím a administrativně výkonném aparátu nejsou závislí na ekonomických důsledcích. Žijí na obláčku svých zajištěných funkcí a platů.

Obzvláště znepokojující prý pro německou vládu je závislost v první fázi zpracování dovážených surovin. „Tady nejsou téměř žádné výrobní závody nezávislé na Číně. U mnoha vzácných zemin je tato závislost dokonce téměř 100%," řekl Brantnerová.

Že se jedná o nesmysly, je zřejmé z toho, že by prý tlak na strategičtější nezávislost neměl vést k protekcionistickým tendencím, protože "potřebujeme globalizaci – ale spravedlivou a udržitelnou," dodala Brantnerová. Vzhledem k tomu, že omezování Číny je jasný protekcionářský útok, jedná se o blábol. V obchodních vztazích neexistuje spravedlnost, ale vzájemná výhodnost a „udržitelná globalizace“ je termín z oblasti víry, ve stylu jako  „trojjediný bůh“.

Sice se hovoří o diverzifikaci dodavatelských řetězců v souvislosti s logistickými problémy v důsledku pandemie covidu-19 v letech 2020 – 2021, ale jednalo se o zcela pragmatické úvahy o nejnutnějších minimálních změnách, aby se nepoškodil dosavadní systém obchodování.