V sobotu 4. června se v Benešově konal 0. ročník Akademického mistrovství České republiky v klasickém (RAW) silovém trojboji. Postranními rozhodčími pro tuto soutěž byli Zdeněk Tuháček a Martin Turek, hlavním rozhodčím byla Hana Takáčová. Dohled nad celou soutěží měl jako delegát Milan Špingl.
Na soutěž přijelo poměřit síly čtyřicet jedna závodníků, z toho patnáct studentek a dvacet šest studentů.
Studentky soutěžily ve třech kategoriích. Nejlehčí kategorií byla sloučená kategorie do 57 kg, zde podala nejlepší výkon Veronika Pasičná, reprezentující Univerzitu Karlovu. Zvládla zapsat 130 kg na dřep, 70 kg na bench-press a rekordních 157,5 kg na mrtvý tah. Nejsilnější ženou sloučené kategorie do 69 kg se stala Valerie Velemanová, která nazvedala 403 kg a vytvořila nový rekord v mrtvém tahu 178 kg. Reprezentovala taktéž Univerzitu Karlovu. Její bodový zisk o hodnotě 84 bodů znamenal i výhru v absolutním pořadí. V nejtěžší sloučené kategorii nad 69 kg byla největší konkurence a tu dokázala porazit Veronika Šigutová. Nazvedala 405 kg. Ji vyslala na soutěž Vysoká škola báňská - Technická univerzita Ostrava.
Muži byli rozděleni do pěti váhových kategorií. Nejlehčí sloučená kategorie byla do 74 kg, kde naprosto bezkonkurenčně vyhrál pouhých 61 kg vážící Viliam Kováč. Druhého závodníka nechal za sebou o 47,5 kg, protože nazvedal 532,5 kg. Navštěvuje VOŠ mezinárodního obchodu. Vítěz kategorie do 83 kg Josef Susík taktéž nechal všechny soupeře o desítky kilogramů vzadu. Dokázal získat 652,5 kg, tato hmotnost v přepočtu na IPF GL body znamenala 91,56 bodů a zisk zlata v absolutním pořadí. Je studentem Vysokého učení technického v Brně. V kategorii do 93 kg byly již souboje těsnější, o pouhých 5 kg vyhrál Dominik Hořava výkonem 660 kg. Jeho na soutěž přihlásila Univerzita obrany. Výhru si v kategorii do 105 kg odnesl student Vysoké školy ekonomické Pavel Kurek, nazvedal 660 kg. Nejtěžší váhová kategorie byla sloučená nad 105 kg. Zde nebyl vítězem nikdo jiný než Filip Porteš, reprezentující Univerzitu Palackého. V součtu nazvedal 767,5 kg a předvedl jako jediný závodník soutěže mrtvý tah o hodnotě 300 kg.
Soutěž se konala pod taktovkou Jiřího Práška a jeho týmu z oddílu SK Zlobr. Soutěž byla pojata velmi profesionálně v krásném sportovním komplexu S-centra. Jistě se nejednalo o poslední akademickou soutěž v silovém trojboji.
Pro rozhovor jsem si vybrala stříbrnou závodnici z kategorie nad 69 kg Elišku Trnkovou ze Západočeské univerzity a Pavla Kurka z Vysoké školy ekonomické, vítěze kategorie do 105 kg.
Eliška Trnková
Zhodnotíš svůj soutěžní výkon? Jsi spokojená?
Můj výkon? Na jednu stranu jsem neskutečně spokojená a na druhou stranu i nespokojená. Když jsem na
akademické mistrovství jela, měla jsem v hlavě cíl, že bez totalu 400 kg nechci odjet. Nakonec jsem odjela s totalem 392,5 kg, což je sice hodně blízko a od posledních závodů je to zlepšení o 10 kg, ale i tak. Každopádně jsem velmi nadšená ze dřepu, kde se mi podařilo překonat menší mentální blok kvůli operovanému koleni. Takže spokojenost převažuje.
Máš mrtvý tah na dobré úrovni, baví tě tato disciplína nejvíce? Kolik jsi zvedla poprvé, když jsi ho zkoušela? Myslíš, že 200 kg bude překonatelná hranice?
Jednoznačně ano, mrtvý tah je pro mě třešničkou na závěr každého závodu a vždycky si ho užívám na maximum. Když jsem začala cvičit, tak jsem nejvíc zvedla asi 80 kg a měla jsem z toho radost jako malé dítě.
Upřímně, 200 kg je teď takový můj peak, kterého bych chtěla ještě tento rok dosáhnout. Co bude dál, se uvidí, ale myslím, že pokud se mi to podaří, dvoustovkou to končit nebude.
Jak dlouho už chodíš do posilovny? Věnovala ses v minulosti jiným sportům?
Vždycky jsem byla velice aktivní dítě a zkusila jsem si hodně sportů. Nejvíc jsem se však věnovala jezdectví, plavání a latinsko-americkým tancům, takže celkem velká rozmanitost.
S "posilováním" jako takovým jsem aktivně začala po prvním lockdownu. No a v září minulého roku jsem se plně zaměřila na trojboj.
Co studuješ za obor a co říkají spolužáci a přátelé na to, že se věnuješ zvedání činek?
Jsem studentka fyzioterapie na Západočeské univerzitě v Plzni a moji spolužáci jsou mi v tomto směru obrovskou podporou a motivací, za což jsem neskutečně vděčná.
Co tě na trojboji baví nejvíce?
I když nejsem tolik ostřílená a mám za sebou teprve tři závody, tak asi komunita. Doposud jsem se setkala s neskutečně ambiciózními lidmi, kteří jsou plni optimismu, ale taky pokory. A samozřejmě taky atmosféra na závodech, ta je nepopsatelná.
Ptám se mnoha závodníků, jak to mají se stravou, také si hlídáš makroživiny a užíváš nějaké doplňky stravy?
Ano, hlídám si stravu. Jsem ten typ člověka, který má rád všechno do posledního puntíku srovnané, přesné a perfektní. Takže hlídání stravy není výjimkou. Doplňky stravy asi tak klasicky
- omega 3, vitamín D, kreatin a protein.
Jaké máš letos ještě sportovní plány?
Chystám se ještě na mistrovství družstev ve Frýdlantu společně s TJ Sokol Vejprnice, a potom se uvidí, možná Polsko, možná Francie, kdo ví.
Chtěla bys touto cestou někomu poděkovat?
Určitě ano, jen nevím, kde začít.
V první řadě bych chtěla poděkovat rodičům, že mi nadělili dobré pákové poměry a velké ruce, neboť díky nim můžu tahat hook gripem. Samozřejmě i za jejich podporu, kterou od nich mám, díky, mami a tati.
Velký dík patří i mému partnerovi, který se mnou na závodech byl, a i když se trojboj u něj ze začátku úplně nesetkal s pochopením a vypadalo to chvíli bledě, tak při mně stojí a podporuje mě.
V neposlední řadě bych chtěla poděkovat svým přátelům, co jsou mi oporou a neskutečně mě motivují a posouvají dál.
Děkuji za možnost s Vámi sepsat rozhovor, bylo mi potěšením na otázky odpovídat.
Děkuji za rozhovor a přeji mnoho dalších úspěchů.
Pavel Kurek
Jak jsi spokojený se svým výkonem na soutěži? Dařilo se dle představ?
V rámci možností s výkonem spokojený jsem. V plánu bylo o něco víc, ale bohužel jsem se asi tři týdny před závodem zranil při dřepu a na ty tři týdny mi dřep téměř vypadl z tréninku. V den závodu ale dřep dopadl nad očekávání. U bench-pressu jsem pochybil a na mrtvém tahu se podepsalo zranění a únava.
Zaujal tě nový koncept akademické soutěže? Co studuješ a v jakém jsi ročníku?
Koncept závodu mě zaujal, jen termín uprostřed zkouškového období lehce zkomplikoval přípravu, ale nic vážného. Druhým rokem studuji obor Aplikovaná informatika na Fakultě informatiky a statistiky Vysoké školy ekonomické.
Chodíš i na nějaké brigády a máš už představu o budoucím zaměstnání?
Momentálně pracuji v marketingové agentuře On-board na pozici frontend developer. Firma se zabývá tvorbou e-shopů a webových stránek, takže již ve svém oboru jsem a rád bych se v něm i rozvíjel.
Jak vypadají tvoje tréninky, máš nějaký plán, který si vymýšlíš ty, nebo ti jej někdo připravuje?
Od října 2021 jsem pod vedením Martina Švercla. Trénuji čtyřikrát týdně a trénink se skládá z dvou hlavních cviků a doplňků. Pondělí patří dřepu a bench-pressu, úterý mívám tah a bench-press, ve čtvrtek dřep a bench-press a poslední trénink bývá v pátek, a to tah a bench-press. Samozřejmě se mění intenzita, většinou jsou první dva dny těžší a druhé dva lehčí. Můj trénink většinou začíná velkou dávkou kofeinu v podobě dvou až čtyř espress.
Pamatuješ si, jak ses dostal poprvé do posilovny a jak to probíhalo? Bylo ti hned jasné, že u cvičení zůstaneš, nebo tě to hned napoprvé úplně nezaujalo?
Do posilovny jsem se poprvé dostal asi v šestnácti, kdy jsme na střední škole měli v rámci nějakého testu bench-press se 70 % své váhy na maximum opakování (bylo to asi 65 kg na 12 opakování), tak jsem přišel na to, že nejsem úplně slabý a začal jsem do posilovny chodit párkrát týdně. Sílu jsem chtěl využít, tak jsem zkoušel různé bojové sporty, přes které jsem se dostal k americkému fotbalu. Tam byl kladen na přípravu v posilovně velký důraz a v jistý moment jsem si uvědomil, že pro mě bylo důležitější, kolik dřepnu, než jak použitelný budu ve fotbale. V ten moment jsem plně přešel na silový trojboj.
Letos jsi absolvoval i první mezinárodní soutěž, měl jsi z toho větší trému než z národních soutěží, nebo nervozitou netrpíš vůbec?
Trému mám před závodem vždycky, ale také vždycky odejde po prvním dřepu, a pak už si to všechno jen užívám. V Lucembursku tomu nebylo jinak, závod probíhal ve svižném tempu, které mi vyhovovalo, ale konkurence byla velká. Každopádně to byla skvělá zkušenost a těším se na další takové závody, na kterých budu moct nastoupit.
Na jakých soutěžích tě ještě letos uvidíme?
Protože se mi nepodařilo získat MVT (mistrovská výkonnostní třída), budu se muset kvalifikovat na MČR. Takže mě určitě můžete vidět na kvalifikačním závodu, a poté na MČR. Na konci roku bych se pak rád zúčastnil nějakého mezinárodního závodu.
Chtěl bys touto cestou někomu poděkovat?
Chtěl bych poděkovat své rodině, přítelkyni a přátelům. Velký dík patří také mému trenérovi Martinu Šverclovi a speciální dík patří panu doktoru Šimánkovi, který mi spravil nohu tak, že jsem vůbec mohl závodit, a dokonce i zvítězit. A děkuji za možnost rozhovoru!
Děkuji za rozhovor a přeji mnoho dalších úspěchů.
Akademické mistrovství České republiky
v klasickém (RAW) silovém trojboji 2022 - fotogalerie
