Asi nejlepší mix paliv s ohledem na případné omezení plynu z Ruska má Plzeňská teplárenská. „My v současné době plyn k výrobě dálkového tepla nepoužíváme, jsme závislí na hnědém uhlí, biomase ve formě štěpky a komunálním odpadu, který se využívá ve spalovně v Chotíkově u Plzně,“ popsala mluvčí Plzeňské teplárny Petra Siegerová.
Letos největší teplárna v kraji spálí 610 tisíc tun hnědého uhlí, 320 tisíc tun biomasy a 110 tisíc tun odpadů. Hlavní část podniku v Plzni-Doubravce už ale spotřebuje víc biomasy než uhlí v poměru 320 tisíc tun biomasy a 280 tisíc tun uhlí. Škodovácká část teplárny spaluje pouze uhlí.
Mluvčí připomněla i to, že i když je plyn nejistý, teplárna má stále v plánu, že od roku 2030 v rámci projektu dekarbonizace, neboli odklonu od uhlí, částečně přejde na plyn.
„Znamená to, že bychom zachovali vytápění domácností s pomocí komunálního odpadu, biomasy a hnědé uhlí bychom nahradili plynem. Technologicky by se jednalo o plynové turbíny,“ sdělila mluvčí s tím, že plyn by byl doplňkem k odpadu a biomase.
A co říká úvahám, že se v případě zastavení dodávek plynu z Ruska opět začne více využívat uhlí? „Jde o to, jaká pravidla nastaví Evropská unie. Dnes jsou emisní povolenky, kterými se EU snaží spalování uhlí znevýhodnit, velmi drahé, takže uhlí se dnes úplně nevyplatí. Uhlí navíc bude na trhu málo a časem dojde právě proto, že se připravujeme na rok 2030 s plynem, který je dnes nejistý,“ popisuje situaci Siegerová.
Nejistotu cítí i zastupující ředitel Klatovské teplárny Zdeněk Wirth z podniku, který je zhruba ze 70 procent závislý na uhlí. Zbytek tepla pro odběratele zajišťuje s pomocí plynu.
„Před rokem bych řekl, že pojedeme ve větší míře na plyn. Teď říkáme, že jsme rádi za využívání uhlí. Příští rok možná řekneme, že budeme uvažovat o spalování biomasy. Jisté dnes je jen to, že o budoucnosti je těžké něco říci,“ uvádí Wirth.
Podle něj by se na první pohled mohlo zdát, že spalovat odpad v době, kdy není jistý plyn, je racionální úvaha. „Kdybychom chtěli pálit odpad, tak na vybudování spalovny není žádná dotace, takže bychom ji museli vybudovat za své,“ říká a zároveň dodává, že by na to město peníze nemělo.
Jedinou jistotou v dnešní době je nejistota
„Spalovna v Chotíkově stála 1,5 miliardy, ale dnes jsou ceny těchto investic vyšší. My bychom sice potřebovali menší spalovnu, ale technologie by v ní byla stejná, takže objem peněz nebude jiný. A pokud má Plzeň svozové území pro spalovnu v okruhu 70 kilometrů, dost těžko my v Klatovech vytvoříme další spalovnu,“ uvažuje Wirth.
Otázkou budoucnosti podle něj je, jestli se budou i spaloven týkat emisní povolenky. „Zatím jsou spalovny od povolenek oproštěné, ale Švédové a Finové usilují o to, aby se povolenky týkaly i spalování odpadu,“ uvádí Wirth.
Chybou podle něj bylo, že 15 let bylo teplárenství na chvostu zájmu. „A dělala se rozhodnutí, která teplárnám moc nepřála,“ poznamenává. A jaký je krizový scénář teplárny v případě, že plyn z Ruska téct přestane? „My krizový scénář nemáme jen když je válka na Ukrajině, ale i když je doba míru. Krizový scénář máme od doby založení teplárny,“ říká Wirth.
V případě nedostatku plynu musí podle něj vláda najít krizové řešení. „Její desetibodový plán jsem prostudoval. Základem je, že se nejdříve omezí výroba v průmyslových podnicích, až naposledy se omezí teplo pro domácnosti,“ nastínil. V krizovém plánu je i to, že teplem musí podnik do poslední chvíle zásobovat nemocnici.
„Bavíme se o zbytečně pesimistické variantě. Na to, že by plyn z Ruska netekl, asi s největší pravděpodobností nedojde,“ myslí si šéf rokycanské teplárny z firmy Energie AG Aleš Hrnčál.
Optimismus neztrácí přesto, že teplárna jede pouze na plyn a k plynu neexistuje podle Hrnčála v Rokycanech alternativa. „Některé teplárny si drží starší technologie, hlavně ty na uhlí. U nás to nepřichází v úvahu, my už takovéto technologie nemáme,“ říká Hrnčál s tím, že krizový scénář musí najít politici.
V Rokycanech je teplárna pouze na plyn
Za plus zatím považuje, že nenastává odpojování domácností ani firem od dálkového tepla, naopak teplárnám klienti spíš přibývají. „Protože my jsme schopní nabízet solidní cenu. Pořád totiž máme takzvanou věcně usměrňovanou cenu, která je vázána na uznatelné náklady, které můžeme promítnout do ceny. To znamená, že nemůžeme zisk šroubovat do obřích rozměrů,“ vysvětlil Wirth.
Podle Hrnčála je důvodem i to, že lidé teplem šetří a díky tomu nemusí platit tak velké peníze. Za 23 let se podle něj spotřeba tepla v Rokycanech snížila na polovinu. A to hlavně díky zateplování domů či výměně oken. Podle něj by se dalo v domácnostech šetřit i víc, což by se v době nedostatku plynu mohlo hodit.
