Ze života horského vůdce: o ultralightu postaru

Ze života horského vůdce: o ultralightu postaru

Vtipná glosa od horského vůdce Vojty Dvořáka. Jak se změnilo pojetí ultralight a jak to bylo kdysi?

Nalehko za mlada

Web je plný článků chození „nalehko“. Rady a tipy jak se nabalit a co všechno se dá sehnat nebo pořídit ve verzi ultralight. Podle počtu věcí se mi zdá, že se nechceme slevit z pohodlí, ale doháníme to technologiemi a nízkou váhou. Gramaři mají každou položku převáženou a zadanou do seznamu, aby to pak sečetli a vyšlo jim ohromující číslo. Fotí si to nejlépe na dřevěné podlaze pěkně vyskládané do obdélníčku. Dost mě to za začátku bavilo a pak jsem si vzpomněl, jak jsem chodil na „čundry“ a výpravy a kolik jsem toho nosil já. A jak jsem předběhl dobu.

Nalehko v plenkách

Vzpomínám si, že celé moje balení bylo definováno batohem. Batoh je nejlepší odměrka pro věci, které nutně potřebujete pro výlet do divočiny. Tím nejmenším a nejlehčím batohem a největší výzvou byla „usárna“. Kus látky s popruhy. Znáte? Po zabalení se jednalo o válec, na který se dal zavěsit ještě ešus a malý „žracák“. Zásadně jsem nenosil navíc „žebradlo“ neboli tašku na plynovou masku přes rameno. Dnes mi přijde neuvěřitelné, že jsem se na víkend zabalil do tohoto úzkého válce včetně jídla, oblečení a věcí na spaní v lese. Jídlo na celý víkend se vešlo do klasického hliníkového ešusu. V porovnání s dneškem mám pocit, že jsme snad vůbec nejedli. A přes den snad ani nepili.

Na čem jsme teda šetřili?

Oblečení pouze to, co jsem měl na sobě. Bez „zateplovaček“ (buřtíkovky) a funkčního oblečení. Spodky, spodní triko a ponožky byly ve smotaném spacáku do ruličky. Karimatka žádná. Tu jsme nahrazovali jehličím nebo listím. Spacák byl zamotanej do celty tak, aby byl výsledný válec co nejtvrdší a batoh se pak nehroutil. Usárna neměla žádnou konstrukci ani zádový systém. Zato byla perfektně odvětraná, protože vám ležela na zádech minimální plochou. Nepoužívali jsme vařiče. Další úspora. Vařili jsme jenom na ohni případně na skládacím liháči do kterého, když došel líh, se strkali na zastávce jízdenky a v lese větvičky a šišky. Boty jenom jeden pár, nic na přezutí. Většinou se jednalo o „farmářky“ nebo o vojenské „kanady“. Žádný mobil ani power banka. Ušetřeno dobrých 500 – 750 g! Jediným dokladem o akci pak místo fotek na instagramu nebo facebooku byl „cancák“. Ten zůstane, i když někdo vypne internet.

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: