Děti dnes mají málo obranných mechanismů proti stresu, říká psycholog

„Ty dva covidové roky byly pro část dětí opravdu traumatizující, to není nějaký výmysl. Na druhou stranu je potřeba říci, že v porovnání s předchozími generacemi mají dnešní děti méně obranných mechanismů. Jsou jinak vychovávané, je to důsledek celospolečenského ideálu šťastného dítěte, které nemůže zažít žádný stres,“ vysvětluje psychiatr.

„Ideál dnešního dítěte není dítě, které překonává překážky nebo se vrhá do nových situací, ale spíš je to dítě extrémně chráněné před jakýmkoliv potencionálním nebezpečím,“ dodává a poukazuje mimo jiné i na fakt, že například ve školství se tento trend projevuje vysokým počtem odkladů školní docházky, v jehož důsledku děti často psychicky nezvládají nároky, které jsou na ně kladeny zejména na druhém stupni základní školy nebo na osmiletých gymnáziích.

7 fotografií

Kombinace školních nároků, dopadů sociální izolace a zároveň často vysoká očekávání rodičů vedou ke zvýšenému stresu. Když se k tomu přidají vztahové problémy v rodině, ústí to podle psychiatra k tomu, že děti nemají chuť žít, netěší se na budoucnost a trpí úzkostí.

Na otázku, jak vychovat psychicky odolnějšího jedince, doktor Pöthe odpovídá:„Je důležité nebát se děti vystavovat nepříjemným situacím už v dětství. Když vidíte tříleté dítě na odrážedle s helmou a všemi možnými pomůckami, aby se nezranilo, tak v takovém dítěti se pěstuje strach, že se mu pořád může něco stát. Ale přitom, když se mu nic nestane, když si nerozbije tu hlavičku nebo si nezlomí tu ruku, tak se vlastně nikdy neadaptuje na stres a nenaučí se s tím pracovat.“

Jakékoliv znaky sebepoškozování nepodceňujme

V rozhovoru se také věnuje problému sebepoškozování rozšířeného zejména u adolescentů, který vnímá jako jednu z cest uvolnění stresu. „My jsme v dospívání měli také regulační mechanismy zvládání stresu, někdo si šel tajně zakouřit, jiný si dal ilegálně za školou pivo. Dnes bohužel mají děti prostě řadu mnohem nebezpečnějších metod.“

Zároveň upozorňuje na to, že je důležité jakékoliv znaky sebepoškozování nepodceňovat. Zejména, pokud se opakují. „Neznám případ, že by si někdo opakovaně ubližoval jenom proto, že chce vypadat zajímavě. Naopak, často se tím projeví, že dítě, které je navenek v pohodě, je objektivně velmi úzkostné či depresivní a prožívá velké utrpení,“ dodává psychiatr.

V této souvislosti také v Rozstřelu vysvětluje, jakým způsobem konkrétně ovlivnila psychiku dětí, a především dospívajících, extrémně dlouhá sociální izolace způsobená uzavírkou škol a sportů v období covidové pandemie a také, proč mnozí z nich následně měli problém se do běžného školního řádu vrátit.

Děti a válka na Ukrajině

Dalším tématem, kterému se v Rozstřelu Pöthe věnuje, je válka na Ukrajině. Jak s dětmi o válce nedaleko českých hranice mluvit, co prožívají ukrajinské děti, které se dostaly do českých škol a proč mohou být některé jejich reakce na první pohled nepochopitelné? Na to vše najdete odpověď ve videu nebo podcastu.

Odborník zároveň radí, jak k dětem traumatizovaným válkou přistupovat. Dodává také, že setkání s těmito dětmi je pro naše potomky obohacující: „Je to šance. Ty děti mají kus životní zkušenosti a asi do konce života nebudou mít například problém s nějakým vzorem, bude to vždy ten táta nebo děda bojující za jejich vlast. Zkušenost ukrajinských dětí může obohatit i naše děti, a to po kulturní i osobní stránce.“

V Rozstřelu dále psychiatr Petr Pöthe uvádí konkrétní příklady i možnou cestu, jak se s pocity strachu, úzkosti a bezmoci vyrovnat.