Lukáš je úspěšný manažer středního věku. Má rodinný dům se zahradou, dvě auta, dobrou práci, je spokojeně ženatý dvanáct let a je otcem tří zdravých dcer: to je jeho oficiální život. A pak má Lukáš ještě druhý život: paralelní 3,5letý vztah s mladší přítelkyní Lenkou, o které jeho manželka neví a se kterou tráví čas, když je „na služebních cestách“.
Začalo to vlastně nevinně. Lukáš vždy miloval ženy a své časté potřeby si zvykl řešit mimo domov. Do Lenky se však po delším nadbíhání zamiloval a okouzlení přerostlo v lásku a vztah, naštěstí pro něj v diskrétnosti a bez dalších potomků. Proč spolu ti dva tak dlouho setrvávají, i když je Lukáš ženatý a oba tuší, že následky by mohly být drsné? Paralelní vztah jim oběma uspokojuje potřeby, kterých se jim jinde nedostává.
Paralelní vztahy (podrobnější vysvětlení najdete v boxu) jsou nejčastějším tématem pracoven partnersky specializovaných psychologů. A nejsou jen doménou mužů, jak by se mohlo zdát. Zpravidla na křesla usedají podvádění partneři, kteří se snaží srovnat s nově zjištěnými skutečnostmi a určit si svou další cestu. Ale přicházejí i ti, kteří hrají v tomto trojúhelníku druhé housle, a především ti, kteří paralelní vztahy vedou.
Paralelní vztah
|
„I když klienti nepřijdou primárně s tímto tématem, tak často v průběhu sezení vyplyne, že vedou paralelní vztah. Nelze říct, zda jsou paralelní vztahy doménou můžu či žen, dle mne je to tak nastejno,“ potvrzuje lektor a vztahový terapeut Michal Bartoš.
I když jsou to více muži, kteří přicházejí s tím, že potřebují pomoci celou situaci rozseknout. „V tento moment přicházejí častěji muži, kteří žijí v trojúhelníku a kteří už si přejí situaci nějak řešit, protože sami neví, jak se rozhodnout. Muži jsou v tomto ohledu na rozdíl od žen velmi nepraktičtí, protože umí vést paralelní vztah, ale neumí jej vyřešit,“ dodává vztahová psycholožka Jitka Douchová.
Podle terapeuta a manželského poradce Luciana Kantora je to tím, že ženy dokážou na rozdíl od mužů jednotlivé dva světy lépe oddělovat a lépe celou situaci maskovat. „Muži po sobě podvědomě zanechávají „drobečky“ a jejich ženy po nich se svým šestým smyslem jdou,“ dodává odborník.
Život ve střehu a ve lži
Příklad Lukáše skvěle ilustruje, čím si takový stvořitel paralelního vztahu musí projít. A rozhodně to není snadná cesta. Na jednu stranu si totiž užívá svou radost, optimistický pohled na život, plný osobní prostor, sexuální uspokojení, ocenění, ale i intimní rozhovory, na které doma není místo: tedy kompenzuje si vše, čeho se mu dle něj v jeho oficiálním vztahu nedostává. Na druhou stranu se musí denně konfrontovat s osobní morálkou, konspiracemi, složitou logistikou, utajováním, lží, pocitem selhání a zároveň zodpovědností vůči rodině.
„Typ paralelního vztahu, kde je muž šťastný ve funkční rodině, ale zároveň je citově angažovaný i v druhém vztahu, je nejsložitější, protože člověk je velmi rozpolcený. Protože takový vztah se nedá ukončit a je ubližováno jak oficiální partnerce, tak i přítelkyni,“ dodává vztahová psycholožka Jitka Douchová s tím, že kromě každodenního lhaní do očí oficiální partnerce, kterou má rád, žije člověk i s vědomím, že druhé partnerce, kterou má také rád, nemůže v dlouhodobé perspektivě nic nabídnout.
„Manželku má stále rád a společně už nastřádali hodně velký rodinný poklad: mají spoustu společných zážitků a především společné děti. Přítelkyni ale miluje, ta mu zase do vztahu vnáší esprit, neboli šťávu, umožní mu zase žít. Rovnocenně doplňuje manželku a dává muži to, co on doma nenachází,“ vysvětluje psycholožka důvody, proč paralelní vztahy stojí lidem za tolik riskování i přesto, že tyto situace bývají velmi náročné na psychiku.
Dvojí život, dvojí tvář
Lektor a vztahový terapeut Michal Bartoš se na problematiku paralelních vztahů dívá ve své knize Zrozeni k propojení ještě z jiného pohledu. „Stýkáte se s někým intimně na dvou místech a je jedno, jestli na emoční, nebo fyzické rovině. V realitě vašeho života to znamená, že na dvou místech s někým velmi intimně propojujete svůj život. Mnohem více, než si uvědomujete. Žijete tak dva životy. A přitom je musíte oddělovat a udržovat nepropojené,“ uvádí.
Povídali jsme si s...
|
Přichází pak určité rozdvojení a u člověka udržující paralelní vztah to naznačuje oddělenost, kterou v sobě živí. „Má v sobě oddělené nějaké části, nějaké aspekty života, u kterých má podvědomé nebo vědomé přesvědčení, že nejdou propojit. Například: sexuální touha a stabilita, něžnosti a manželství, sex a láska (dlouhodobý vztah). Odráží to nevíru, že všechny kvality, které potřebuji ke svému dobrému životnímu pocitu, mohu žít v rámci jednoho vztahu,“ vysvětluje Bartoš.
V takovémto nastavení si pak vybíráme partnera s tou kvalitou, která je pro vás nejdůležitější, často je to stabilita.
„A na ty ostatní rezignujete, nebo si je doplňujete někde mimo partnerství. Bohužel často tyto kvality u svého partnera už ani nečekáte a ani se nesnažíte je rozvíjet. Setkávám se i se situacemi, kdy se ony kvality v rámci partnerství v propojené formě nabízejí, ale člověk, který má v sobě uložené přesvědčení o jejich oddělenosti, se v rámci svého černobílého vidění „lekne“ a situaci nepřijímá. Bojí se, že zmizí to druhé, kvůli čemu ve vztahu od začátku je,“ vysvětluje lektor s tím, že jde o přesvědčení našich předků, která automaticky z našeho rodu vstřebáváme. Tak je to u většiny podobných podvědomých programů.
Konec, zvonec, úleva?
Paralelní vztahy mohou trvat i desítky let, a pokud se do nich narodí děti, často trvají po celou dobu života partnerů. Nejčastěji pak končí kvůli vnějším okolnostem, tedy proto, že je „někdo doma odhalí“, nebo „to někde praskne“. Vztah zabíjí i vědomí stereotypu a faktu, že se nemá kam posunout a že partneři spolu budou nadále fungovat tajně a pod rouškou lží donekonečna.
Ukončit paralelní vztah, ať už z vlastní iniciativy, nebo z popudu partnera, je velmi složitá věc, protože aby mohl dotyčný pracovat na oficiálním vztahu, začít znovu a posílit jej, je třeba provést citový chirurgický řez v tom utajeném.
„Ten člověk ví, že je třeba použít rozum a chce si uchovat život takový, jaký byl, i nadále. Ale srdce se řídí citem a nedokáže druhou partnerku na povel opustit. Ta cesta je pro něj jiná. Zde pak velmi záleží na tom, jak se k tomu postaví oficiální partner – může to být druhá vlna pro manželství a jejich partnerství dostane zcela nový drive,“ dodává Jitka Douchová.
„Muži dost často přicházejí s tím, že jsou v situaci, kdy mají rodinu a jejich partnerský vztah již vyšuměl. Ze začátku to řešili krátkodobými nevěrami, ale pak potkají ženu, se kterou vytvoří paralelní vztah, a najednou zjišťují, že se v novém vztahu daří to, co dříve nedokázali – jsou šťastní a zvládají třeba i pečovat o cizí děti. V poradně pak stojí s otázkou, zda by takový mohl být i jejich původní vztah,“ doplňuje poznatky z praxe psycholog Lucian Kantor a dodává, že čím více času je pár ochotný svému vztahu věnovat, tím více se jim bude dařit.
„Pokud ani jeden z partnerů není rozhodnutý vztah ukončit, oba mají vůli ke spolupráci a postupují trpělivě po malých krůčcích, je tam velká šance oficiální vztah zachránit,“ míní.
Podle vztahového terapeuta Bartoše je dobré uvědomit si naše životní nastavení. „Nic v životě se nám neděje „jen tak“. Pokud vás milenecký vztah vede k uvědomění si, ve kterých oblastech věříte na oddělenost, a jste ochotni s tím pracovat, pak může dobře posloužit k vašemu vývoji. Dává vám možnost utvářet svůj život směrem k propojení rozdělených aspektů. Uvědomit si, že na jednom místě můžete mít daleko více, než byla minulá kolektivní nebo rodová zkušenost na poli partnerství,“ míní.
První, druhá...kolikátá?
A jak se s paralelními vztahy vyrovnat v momentě odhalení, kdy nám dochází, že nejsme jediní, ovšem už dlouho hrajeme „druhé housle“? Jsou lidé, které ovládne ponížení a vztek a okamžitě partnerovi balí kufry. Jsou lidé, kteří hledají chybu v sobě a snaží se pro partnera změnit tak, aby v nich našel to, co mu ve vztahu doposud chybělo a bylo důvodem úniku do paralelního světa.
Podle odborníků není ani jedna cesta správná. Chce to rozvahu, odstup a čas. Uvědomit si priority a zájem o další směřování vztahu. „Je potřeba obrátit pozornost k sobě, protože partnerova nevěra je mimo jiné zprávou, že žena sama ztratila spojení se sebou. Možná ještě před tím, než ho poznala, možná se změnila (oddálila od sebe) až společnou cestou. Je třeba se začít více starat o svoje potřeby. Ovšem ne kvůli partnerovi, ale kvůli sobě. Zjišťujte, kdo jste, co vám v životě opravdu činí, nebo nečiní dobrý pocit. A řiďte se podle toho,“ radí Michal Bartoš.
Jedno je jisté: důvěru obnovit nelze a podvedený partner se s tím bude muset naučit žít. Tedy pokud mu to za to stojí a pokud se nevěra neobtiskla do zažitých stereotypů vztahu. „Oba musí vědět, proč chtějí ve stávajícím vztahu být. Musí se vrátit ke své bazální představě partnerství a ke společnému cíli. Každý do vztahu přichází se svým přístupem, ale prostor musí dostat oba,“ míní Kantor.
Kde se paralelní vztahy rodí nejčastějiPráce: prostředí číslo jedna pro vytváření paralelních vztahů. V zaměstnání trávíme mnohem více času než ve své rodině se svým partnerem. Navíc tu řešíme podobné problémy, sdílíme s kolegy mnoho společných zážitků, které jsou půdou pro touhu a lásku. Pokud nás někdo přitahuje, často tuto touhu urychlí večírky či teambuildingy. Party: všechny společenské tlupy, které se vážou ke sportu, koníčku nebo zájmovému trávení našeho volného času, jsou ideální půdou pro vznik paralelního vztahu. S lidmi zde prožíváme vetšinou perfektní a pozitivní zážitky, spojuje nás stejná záliba a je o čem konverzovat, co sdílet. Navíc sdílené má pozitivní, příjemný náboj. Srazy spolužáků: letité klišé, které však platí za rizikový fenomén. Paralelní vztahy zde vznikají s iluzí, že se s druhým velmi dobře známe z dětství/mládí a jsme si souzeni. Zvláště pokud procházíme v manželství krizí, dochází k rychlému vzplanutí a i rychlému opouštění stávajícího partnerství. Rodičovská dovolená: pokud jste doposud měli za to, že matky na rodičovské jsou v bezpečí, není tomu tak. Rodičovskou dovolenou absolvuje stále více tatínků, kteří, pečující o své děti, dokážou velmi zaimponovat. Zamilovat se na pískovišti nebo při cestě do kroužků není v dnešní době tak těžké a je to celkem časté. Stejně jako vytvořit paralelní vztah s trenérem nebo třeba s učitelkou na klavír. |
