Když jste se rozhodla vyměnit vysokou školu za cukrařinu? A proč?
Předcházelo tomu mnoho let hledání sama sebe. Vystudovala jsem gymnázium a pak téměř bez přemýšlení navázala vysokou školou. Nikdy jsem neměla žádný konkrétní sen. Po čase jsem se rozhodla ze školy odejít. Několik let jsem hledala, co by mě naplňovalo, a zjistila jsem, že se chci živit rukama. Ve chvíli, kdy jsem se dostala na stáž do hotelové kuchyně Marka Fichtnera, jsem se okamžitě zamilovala do gastronomie.
Co na takové rozhodnutí říkali vaši rodiče nebo známí?
Jednou z emocí bylo určitě zklamání. Což je nejbolavější. Časem mi ale došlo, že to bylo z lásky. Všichni, kdo mě mají rádi, pro mě chtěli tak nějak víc. A to víc pro ně určitě neznamenalo, že budu patnáct hodin denně dřít v kuchyni. Po nějaké době mi babička dala knihu Do pr...., dělejte, co máte rádi od Johna C. Parkina a řekla mi, že si ji přečetla a pochopila, že člověk je šťastný, když dělá, co má rád, a měl by pro to udělat všechno na světě. Já osobně motivační knihy nenávidím, ale tuhle budu navždy s láskou opatrovávat, protože ona byla tím zlomem. Teď mi všichni moc fandí a podporují mě. Doufám, že jsou i trochu pyšní.
Doporučuji těsto nechat kynout v troubě vyhřáté na pětatřicet až čtyřicet stupňů. Nejenže vykyne rychleji, ale díky vlhkosti, která se v uzavřené troubě vytvoří, vznikne ideální prostředí a těsto nebude osychat a praskat.
