Zdravotnictví není jen nákladová položka

Většina ztracených let kvalitního života z důvodu nemoci připadá v Česku na obyvatele v produktivním věku, zlepšení zdravotního stavu obyvatel by proto kromě jiného zabránilo i velkým ekonomickým ztrátám v soukromém i veřejném sektoru. „Zlepšení zdravotního stavu dokáže být významným tahounem růstu ekonomik,“ říká MUDr. Pavel Hroboň, lékař a ekonom z Advance Healthcare Management Institute. Zdravotnictví to ale samo neutáhne, do prevence je potřeba zapojit školy a zaměstnavatele.

• Jaké investice do zdraví jsou ekonomicky smysluplné?

Vhodné investice do zdraví se vyplatí nejen proto, že zdraví je hodnota, které si všichni vážíme. Dobře vybrané investice do zdraví ale dokážou být návratné i v ekonomickém smyslu. A jde to spočítat. Konkrétně pro Českou republiku vyplynulo ze studie, kterou udělala společnost McKinsey&Co, že vybrané investice do zdraví mají návratnost 1,7. Jinými slovy za jednu investovanou korunu se za deset let vrátí 1,70 koruny. To je skvělé. Neměli bychom investovat do zdravotnictví jen proto, že se nám to ekonomicky vrátí. Ten primární důvod je omezení utrpení, prodloužení života a kvalita života. Je ale skvělé, že zdravotnictví není jen nákladová položka, ale dokáže peníze, které jsou do něj vloženy, vrátit i v ekonomickém smyslu.

• Na čem se ekonomicky vracejí investice do zdraví?

Tradičně počítáme jen náklady a úspory v rámci systému veřejného zdravotního pojištění. Je tu ale celá řada dalších dimenzí. Jednak další veřejné peníze, zejména náklady systému sociálního zabezpečení. Dnes podle mě už nic nebrání tomu, abychom tyto náklady započítávali. Máme na to metodiku, máme určité datové zdroje, které by se mohly ještě zlepšit, pokud se k tomu rozhodneme, je čas tím směrem vykročit. Kromě toho jsou tu i soukromé náklady. Typicky náklady neformálních pečovatelů, tedy například členů rodiny, kteří se starají o někoho, kdo se o sebe už nedokáže kvůli nemoci postarat. V této oblasti je to složitější a nedá se říct, že by existovala mezinárodně přijímaná metodika, jak tyto náklady počítat, ale pracuje se na tom. Tyto náklady každopádně existují a je principiálně správně je započítávat. Už tyto dvě oblasti, tedy náklady sociálního systému a neformálních pečovatelů, představují velké peníze. Tím ovšem není výčet kompletní. O ještě větším balíku peněz mluvíme, když se podíváme na ztrátu práceschopnosti nemocných lidí, kteří by jinak pracovali. Nejenže se platí za péči o ně, ale je tu jejich ušlá produktivita a v souvislosti s tím ztráty na výběru daní a zdravotním a sociálním pojištění. Na tato čísla v diskusích obvykle zapomínáme, a přitom jsou skutečně nezanedbatelná. Tato oblast je významná ve výpočtu návratnosti investic do zdraví 1,7.

• O podpoře zdraví a prevence se mluví v poslední době víc než dřív. Zlepšuje se v tomto ohledu zdravotní politika v Česku?

Pomalu se zlepšuje, zatím ale hlavně v rovině plánů a úvah. Potřebujeme v podpoře prevence přikročit k činům. Prevence se zlepšuje díky některým iniciativám, jakou jsou centrální screeningové programy, ale i díky iniciativám zezdola, například organizace Loono a její informační kampaně… Potřebujeme ale prevenci uchopit šířeji, jednak na úrovni celého zdravotnictví, ale také mimo zdravotnictví. Prvními subjekty, které by bylo vhodné zapojit, jsou školy a zaměstnavatelé.