Dnešní doba je zvláštní: vyrostly z ní velmi silné ženy, které dokážou téměř cokoli. Vystudují a umí se prosadit v práci. Jsou inteligentní, průbojné, mají tah na branku. Nepotřebují být zlatokopkami, protože se dokážou o sebe, případně o své děti postarat. Umí si nechat postavit dům nebo zrekonstruovat byt, zaplatit auto a do puntíku naplánovat dovolenou. A umí na ni také samy odjet. Jsou sečtělé, vtipné, mají spoustu přátel, kteří je vždy rádi vidí. Udržují se, jsou fit a pohledné...
Sólo období bylo fajn, ale už dál není třeba. Tak proč jsou samy, i když partnera hledají?
Předsudky a strach
Podle psychologů a párových terapeutů je problém se single úspěšnými kráskami složitější a hraje v něm roli více faktorů. Ve hře namlouvání jsou totiž velmi často tyto „dokonalé sólistky“ oběťmi předsudků a domněnek.
„Samostatné, úspěšné a atraktivní ženy hodně investují do své kariéry a do péče o sebe, nebo alespoň mohou takto působit na své okolí. A to vytváří pocit, že již nebudou mít dostatek sil a času, který by investovaly do partnerského života,“ vysvětluje vztahový terapeut Lucian Kantor.
V potenciálních partnerech mohou takové ženy vzbuzovat obavy, že se do jejich kompletního dokonalého světa a perfektně rozplánovaného kalendáře, který není dost pružný pro změny, zkrátka nevejdou. I když to tak na vědomé úrovni tyto ženy nemají.
Svou roli zde také hraje strach mužů ze silnějších partnerek. „U potencionálních partnerů mohou vytvářet pocit, že pro takovou ženu nejsou vhodnými partnery, a tak je většinou ani neosloví. Nebo že pokud nebudou dostatečně úspěšní, žena je časem opustí,“ vysvětluje Kantor.
Některé věci se zkrátka navzdory vývoji společnosti nemění. Muž potřebuje být obdivován, opečováván a potřebuje svou partnerku ochraňovat. Žena, která vše zvládne sama (a co nezvládne, to si zaplatí), vysílá do světa informaci, že žádného ochránce nepotřebuje. Že mužovy základní potřeby ve vztahu nenaplní. A co víc, že bude muži v budoucím vztahu ještě konkurovat.
Spokojený vztah je založen na společné vizi, a ta vyžaduje neustálou revizi a úpravu individuálních vizí a cílů. Partneři by měli do vztahu vstupovat s nehotovými, neucelenými představami, které jsou schopni a ochotni revidovat a upravit ve prospěch společného štěstí. Partneři by neměli hledat někoho, kdo je učiní šťastnými, ale někoho, s kým mohou štěstí sdílet.
Lucian Kantor, terapeut a manželský poradce
„V poradně se často setkávám s obavou, že soužití s takovou ženou bude vytvářet rivalitu a boj o dominanci. Ženy navíc obecně velmi rády přemýšlí o tom, jak některé věci dělat lépe, a v některých mužích to někdy může vytvářet pocit neustálého poučování a nespokojenosti. A pokud úspěšná žena chce motivovat svého partnera k růstu, on to může vnímat jako výčitku,“ dodává terapeut.
Co když si lásku nezasloužím?
Lucian Kantor poukázal ještě na jeden důvod, proč se úspěšným single ženám nedaří najít lásku. „Sólistkami se ženy mnohdy nestávají z vědomého rozhodnutí, ale z podvědomého strachu. Bojí se totiž, že pokud nebudou dokonalé, nezaslouží si pozornost a lásku,“ míní terapeut. „Toto nevědomé přesvědčení má původ v jejich dětství a dospívání. Naše spolupráce v poradně pak směřuje ke změně takových přesvědčení,“ vysvětluje Kantor.
Lucian Kantor
|
A tak se o dokonalost snaží. Makají na sobě, jsou úspěšné a navenek perfektní, schopné a stoprocentně agilní. Jenže je tu ještě jeden háček, ona dokonalost je okolí podezřelá: něco tam přece musí zákonitě být, když je tak dlouho sama... je hysterická, psychopatická, nebo žárlivá, sekýruje chlapy?
Spoustě mužů při namlouvání nedochází, že když úspěšné single ženy nedávají najevo své obyčejné slabosti, neznamená to, že je nemají. A že na ně nemá nárok ani partner. Je to vlastně paradox, protože spousta silných a úspěšných žen by se večer doma ráda schoulila do mužské náruče a své obavy a svou skrývanou křehkost ukázala. S jedinou podmínkou: tu náruč musí poskytnout muž s velkým M.
Žádný „jouda“ odvedle
„Soužití s mým posledním partnerem a otcem mých dětí bylo takové peklo, že teď už si k sobě jen tak někoho nepustím,“ svěřila se mi před časem známá, říkejme jí Alena. „Sama jsem na sobě jako člověk velmi pracovala a jsem spokojená. Zvládnu se s přehledem postarat o sebe i o naše děti. Zařídím vše potřebné, zapracovala jsem na strachu, komunikaci, cizích jazycích i řidičských schopnostech. Ale chci člověka, který na sobě také pracoval, žádného maniaka ani psychopata,“ míní manažerka v úspěšném korporátu.
Právě z tohoto důvodu je už několik let sama, i když by partnera ráda měla. „Měla jsem několik známostí, ale vždy se něco ukázalo jako nepřekonatelné. Jeden nedokázal komunikovat základní potřeby a byl pro mne naprosto nečitelný. Druhý byl příliš majetnický a představoval si, že jakmile se sestěhujeme, zcela změním všechny své návyky,“ dodává. Nakonec se proto spokojila s milencem, kterého může ráno s polibkem poslat domů.
Podle odborníků je v pořádku, že Alena zoufale nebere vše, co se namane, a nad kvalitami druhého přemýšlí. Zároveň by si však neměla dávat nesplnitelné cíle.
I na to totiž existuje termín: odborníci tento fenomén pojmenovali syndrom Sexu ve městě podle oblíbeného seriálu. Popisuje chování žen, podobné seriálovému tlachání v luxusním baru, kde hlavní protagonistky, přesvědčené o své dokonalosti, probírají neschopné protějšky a žehrají na nemožnost najít někoho na jejich úrovni. Přitom takových dokonalých sedí po barech celého světa tisíce, desetitisíce...
Láska, nebo úspěch? Proč mají manažerky problém najít si chlapa |
Mít se ráda a dovolit si být slabá
Alenina zkušenost zároveň ukazuje, že celá nahnutá namlouvací situace dnešní doby má hlubší kořeny a úzce souvisí s hlubším nastavením člověka. Ženy v posledním století objevily kvality, které byly do té doby připisovány mužům: organizaci, výkon, moc, termíny... to, co by bylo před sto lety nemyslitelné, je dnes naprosto běžné.
„Silné, sebevědomé a schopné ženy rozvíjejí svou mužskou část osobnosti. Věnují se talentu, studiu a kariéře. Tedy těm věcem, ze kterých je viditelný profit,“ míní vztahový terapeut Michal Bartoš.
„Ale celý náš život je o rovnováze, není dobré ženskou složku zadupat a na úkor mužské ji nechat chřadnout,“ dodává s tím, že vztahům v životě je třeba věnovat stejnou pozornost jako ostatním věcem.
Michal Bartoš
|
Jenže my máme tendenci vztahy odkládat na vedlejší kolej, a ty si pak jedou tak nějak automaticky... „Zde pak člověk čerpá, často podvědomě, ze vzorců a znalostí, které si nese z rodiny. Ale nijak je dál nerozvíjí, nezamýšlí se nad nimi, nepracuje s nimi, protože profit z nich není na první pohled tak dobře viditelný,“ dodává Bartoš.
„Když se mi v poradně objeví klientky s tímto problémem, je potřebná ochota jít do hloubky sebe sama a dozvědět se o sobě věci, které v základu ovlivňují nás samotné a náš život,“ dodává Bartoš.
Jak tedy i s „cejchem dokonalosti“ k partnerovi dojít? Rozhodně pomůže sáhnout si do svých rodinných vzorců a podívat se na vztahy, ze kterých pocházíme a kterými se obklopujeme.
„Správného partnera nenajdete, pokud nezměníte vnitřní postoj k sobě. Ti, které potkáváte nebo již s nimi žijete, vždy odráží to, jak vnímáte sebe. I na podvědomé úrovni, na tom nezáleží. Velmi nás v tomto formují přesvědčení našich předků, i když si to v „hlavě“ neuvědomujeme,“ doplnil terapeut Bartoš.
A také pomůže trochu nabourat tu velkou vztahovou zeď: ukázat okolí, že i „dokonalé“ ženy mají své chyby a mají je rády, nesnaží se za každou cenu všem zavděčit a být přijaty. S klidem mohou říkat ne a s úlevou přenechají některé problémy jiným. Omezte trochu mužskou část a dovolte si být více ženou, přijímejte galantní gesta a začněte si užívat pomoc a péči mužů, když ji k vám směřují.
„Hledá-li žena partnera, měla by kolem sebe vytvářet prostor, kam by se její případný partner vešel. Je-li samostatná ve všech dimenzích svého života, pak nedává možnost, aby o ni mohl muž pečovat. Vzájemná péče vytváří společné partnerské pole, a pokud chybí vzájemnost, chybí i intimita. Takový vztah pak nemá dlouhého trvání,“ uzavírá Kantor.