Josef Kopta: Hlídač č. 47. Příběh o válce, lásce, nevěře a skutečné i předstírané hluchotě

Autorem psychologického příběhu o traťovém hlídači je spisovatel Josef Kopta. Román nazvaný Hlídač č. 47 vyšel poprvé v roce 1926. Rozhlasová četba na pokračování vznikla v roce 2010. Text načetl herec Igor Bareš.

Příběh se také dočkal hned trojího filmového zpracování. Už v roce 1937 ho zfilmoval režisér Josef Rovenský. V roce 1951 natočil Hugo Haas americký remake filmu pod názvem Pickup. Druhá česká verze, pojmenovaná stejně jako původní literární předloha, vznikla v roce 2008 a natočil  ji režisér Filip Renč, který do hlavní role Františka Douši obsadil Karla Rodena. Renčův film je Koptovou předlohou pouze inspirován.

A on jen cítil čtyři tupé nárazy v hlavě, která zněla jako zvon. Ale ještě neztrácel naděje. Snad to je větrem, který rve slova, sotva se dostala na rty, a roztrhá je a roznese, že člověk ani sám sebe neslyší. Nebo snad zběsilý řev větru všecko přehluší? Ale vždyť vlastně není žádného řevu, vítr jen neslyšně proudí a teče, cítíš jej pouze a vidíš, ale neslyšíš. Šelest a šum, který ti táhne hlavou, jest šelest a šum jeho mocného toku, podobného řece, táhlé a nepřehledné. Já jsem František Douša, hlídač číslo sedmačtyřicet. Nic.

Josef Kopta se narodil 16. června 1894 v Libochovicích. Po maturitě na Československé obchodní akademii v Praze pracoval jako úředník. Za první světové války byl na frontě v Karpatech zajat a později vstoupil do československých legií. Tam působil nejdříve ve finančním, pak v informačně-osvětovém odboru a také v redakci jekatěrinburgského Československého deníku.

Po návratu do vlasti byl krátce tajemníkem Památníku odboje, pak pracoval jako redaktor, novinář a spisovatel z povolání. Po roce 1945 působil jako úředník na ministerstvu informací a přednosta kulturního odboru Kanceláře prezidenta republiky. Josef Kopta zemřel před 60 lety, 3. dubna 1962 v Praze.

Literární jméno získal jako autor takzvané legionářské literatury. Své zážitky z legií zachytil například v románech Třetí rota (1924) a Třetí rota na magistrále (1927). V závěrečné části trilogie s názvem Třetí rota doma (1934) popsal ne příliš vítězoslavný návrat legionářů do nově vzniklého samostatného Československa.