Biden a omezování škod


Společným jmenovatelem dnešní Kosy  je  Counterpunch. Z tohoto amerického non konformního webu jsem již s vazbou na dění  kolem Ukrajiny přetiskoval. A učiním tak i dnes.  V Česku je  svoboda projevu  nyní  cenzurována a  leckdy i sankcionována.  Ohledně  Ukrajiny a tamní války. Kupodivu ve Spojených státech o něčem takovém ani zdání. Oni si svůj Mccartysmus prožiliv  v 50.létech. Minulého století. My jej prožíváme  teď – S Fialou. Takže  žijeme v éře Fialismu. Nebo fialového hnusu, jak by nejspíš podotkl můj otec,  který sousloví fialový hnus používal tehdy, když  byl něčím nevýslovně pobouřen nebo uražen.  Já tehdy netušil, kde  to sebral.Asi byl nadán jasnovidnými schopnosti. Soudím dnes. Ale na Counterpunchi to mají jinak a rozhodně  se s tím nemazlí. Je dobré si to přečíst.

Nejprve si dáme text  Johna  Salomona o tom, co vlastně v téhle  válce sleduje  pravdomluvný Joe  Biden, vlastně , to mu křivdím, pravdomluvný je přece Petr  Fiala, takže  jeho guru z Bílého domu musí tím pádem být  nejpravdomluvnější! Omlouvám se Joe Bidenovi!  Ale dost řečí, čeká nás můj překladač a především text

Biden’s Unhinged Call for Regime Change in Russia

Bidenovo neochvějné volání po změně režimu v Rusku

Od té doby, co Joe Biden zakončil svůj projev v Polsku v sobotu večer jedním z nejnebezpečnějších výroků, které kdy americký prezident v nukleárním věku pronesl, byly snahy o zametání škod po něm více než hojné. Úředníci administrativy dělali co mohli, aby vyvolali dojem, že Biden nemyslel vážně to, co řekl. Přesto žádná snaha „odvrátit“ jeho „bezvýznamnou“ poznámku na konci jeho projevu před varšavským Královským hradem nemůže změnit skutečnost, že Biden volal po změně režimu v Rusku.

Bylo to sedm slov o ruském prezidentovi Vladimiru Putinovi, která otřásla světem: „Proboha, tento muž nemůže zůstat u moci.“

S bezohledným džinem vytpuštěným z láhve  ho žádná kontrola škod od prezidentových nejvyšších podřízených nemohla nacpat zpět. „Nemáme strategii změny režimu v Rusku ani nikde jinde,“ řekl ministr zahraničí. Novinářům to v neděli řekl Antony Blinken. Taková slova mohou mít pouze menší než plnou váhu; Blinken byl náčelníkem štábu Výboru pro zahraniční vztahy Senátu, když v polovině roku 2002 tehdejší senátor Biden třímal kladívko při klíčových slyšeních, která zcela naplnila skupinu zastánců  podpory následné americké invaze do Iráku, s jasným cílem tamní režim. změnit.

Vrchní velitel USA, ohánějící se mocí ke spuštění jednoho ze dvou největších světových jaderných arzenálů, by neměl mít ani stín úmyslu vědomě oznámit cíl sesadit z trůnu vůdce druhé světové jaderné supervelmoci. Nejhorším případem by bylo, že by se snažil zamlžit skutečný tajný cíl své vlády, což by nemluvilo dobře o kontrole vnitřních procesů.

Ale není o moc uklidňující si myslet, že se prezident prostě nechal unést svými emocemi. Den poté při detailu  umenšování škod jsme se dozvěděli, že tato poznámka byla emotivní reakcí na prezidentovy interakce ve Varšavě s [ukrajinskými] uprchlíky,“ napsal l Wall Street Journal . .Jak prý uvedli  „Představitelé administrativy a demokratičtí zákonodárci v neděli“

Nicméně – než slovní kosmetika začala zakrývat Bidenovo nepsané prohlášení – New York Times poskytl rychlou analýzu zpráv pod titulkem „Bidenova ostnatá poznámka o Putinovi: Uklouznutí nebo zastřená hrozba?“ Text zkušených reportérů z establishmentu- Davida Sangera a Michaela Sheara konstatoval, že Bidenův off-scénář při jeho projevu přišel s „jeho zpomalením kadence kvůli důrazu“. A dodali: „Podle výrazu  tváře se zdálo, že volá po sesazení ruského prezidenta Vladimira V. Putina za jeho brutální invazi na Ukrajinu.“

Mainstreamoví novináři se vyhnuli tomu, že by upozorňovali na pravděpodobnost, že se třetí světová válka právě rapidně přiblížila díky Bidenovým slovům, ať už šlo o „uklouznutí“ nebo „skrytou hrozbu“. Vlastně nikdy nebude možné zjistit, která varianta to byla. Ale tato nejednoznačnost podtrhuje, že jeho uklouznutí a/nebo hrozba byly neuvěřitelně nezodpovědné a ohrožovaly přežití lidstva na této planetě.

Rozhořčení je vhodná reakce. A zvláštní břemeno leží na demokratech v Kongresu, kteří by měli být ochotni postavit lidskost nad stranu a odsoudit Bidenovu extrémní nezodpovědnost. Ale vyhlídky na takové odsouzení vypadají mizivě.

Bidenových improvizovaných sedm slov podtrhuje, že ohledně jeho racionality nesmíme nic považovat za samozřejmé. Ruská vražedná válka na Ukrajině nedává Bidenovi žádnou  omluvu, aby strašlivou situaci ještě zhoršil. Naopak, vláda USA by měla být odhodlána podporovat a vést jednání, která by mohla ukončit zabíjení a nalézt dlouhodobá kompromisní řešení. Biden nyní ještě více ztížil diplomacii s Putinem.

Aktivisté mají zvláštní roli – důrazným trváním na tom, že členové Kongresu a Bidenova administrativa se musí zaměřit na hledání řešení, která zachrání ukrajinské životy a zároveň zastaví skluz směrem k vojenské eskalaci a globální jaderné likvidaci.

I naznačovat, že USA usilují o změnu režimu v Rusku – a nechat svět tápat se, zda prezident uklouzl nebo vyhrožoval – je v jaderné éře formou imperiálního šílenství, které nesmíme tolerovat.

„Oslovuji lidi ve Spojených státech,“ řekl bývalý řecký ministr financí Yanis Varoufakis během rozhovoru pro Democracy Now jen den před Bidenovým projevem v Polsku. „Kolikrát dopadl pokus americké vlády o změnu režimu kdekoli na světě dobře? Zeptejte se žen z Afghánistánu. Zeptejte se lidí v Iráku. Jak se jim ten liberální imperialismus osvědčil? Ne moc dobře. Opravdu navrhují vyzkoušet to s jadernou elektrárnou….

Celkově vzato, prezident Biden v posledních týdnech zahodil všechno, kromě těch nejchoulostivějších předstírání při hledání diplomatického řešení k ukončení hrůz války na Ukrajině. Místo toho jeho administrativa neustále posiluje  rétoriku a posouvá svět blíže ke konečné katastrofě.

Norman Solomon je výkonným ředitelem Institutu pro veřejnou přesnost, kde koordinuje ExposeFacts . Solomon je spoluzakladatelem RootsAction.org.

Příspěvek byl publikován v rubrice Hodina vlka se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.