Začátek týdne přinesl mimořádnou příležitost bouchnout nějaké to šampaňské a trochu si zajuchat. Minimálně tak učinili astronomové v NASA, kteří spravují světový archiv exoplanet. Necelé tři dekády od odhalení zcela první planety existující mimo sluneční soustavu totiž do svých tabulek oficiálně zapsali planetu s pořadovým číslem pět tisíc. A na oslavu uspořádali také zvláštní koncert!
Planetární odometr archivu tikl v pondělí 21. března hned pětašedesátkrát a počet členů vzdálené rodiny Zemi podobných planet se tak rozrostl na 5005. Aby bylo jasno: jde o exoplanety, jejichž existence byla potvrzena v recenzovaných studiích za pomoci vícera detekčních metod či analytických technik.
Zmíněná pětitisícová rodinka zahrnuje celou škálu variací na planety: malé kamenné světy podobné Zemi, plynné obry mnohokrát větší, než je náš Jupiter, nebo i „žhavé Jupitery“, které kolem svých hvězd obíhají v extrémní blízkosti a jejichž potvrzená existence ve své době vyvolala rychlé přepsání teorie formování planet. Ta předpokládala, že plynní obři se mohou zformovat pouze ve větší vzdálenosti od své hvězdy. Zapomínat by se nemělo ani na dříve velmi žhavě diskutované „super-Země“, tedy planety zemského typu, které však mají násobně větší velikost, nebo „mini-Neptuny“. Tento název snad není nutné detailně vysvětlovat.
„Pět tisíc ale není jen číslo. Uvědomme si, že každá z nich představuje nový svět a příběh,“ nechala se slyšet výzkumnice Exoplanetárního institutu při NASA Jessie Christiansenová. Hned dvě první exoplanety v historii potvrdili radioastronomové Aleksander Wolszczan a Dale Frail na začátku ledna 1992. Pak přidali dokonce třetí ze stejného systému. Obíhaly (a obíhají) neutronovou hvězdu – pulsar – a svými drahami způsobovaly narušení milisekundových radiačních impulzů hvězdy. A právě měřením časování těchto „vyrušení“ došlo k jejich přelomovému objevu. „Když si vezmete, že jsme potvrdili existenci planet zrovna u neutronové hvězdy, je jasné, že musejí být i jinde, všude kolem,“ prohlásil tehdy Wolszczan.
A nynější prolomení pětitisícovky jeho slova potvrzuje. Astronomické dogma kolem exoplanet se od té doby posunulo od „existují vůbec?“ k „a kde vlastně nejsou?“. Aktuální konsenzus plynoucí mimo jiné i z pozorování učiněných sondou Kepler, zatím nejslavnějším hledačem exoplanet, říká, že „co hvězda, to planeta“. Teď je jen najít, a hlavně: najít ty podobné Zemi, které by mohly hostit život.
Existují prý až 2,7 procenta hvězd podobných Slunci. Vzhledem k tomu, že pak může kolem všech hvězd naší galaxie kroužit 500 milionů až 50 miliard planet, posouvá se otázka existence mimozemského života z říše sci-fi do říše matematické pravděpodobnosti.
Ale vraťme se ke koncertu zmíněnému v začátku textu. Astronomové k detekci exoplanet využívají velmi široké množství více či méně zapeklitých metod: od Dopplerova posuvu, spektroskopie či radiologie po změny gravitačního zakřivení. A právě tyto metody na oslavu pondělního milníku zhudebnili.
Přesněji řečeno vytvořili fantastické minutové video, když do snímku pozorovatelného pozadí vesmíru chronologicky zapracovali objevy exoplanet. Hluboké tóny v koncertu přiřkli pomalu obíhajícím planetám, vyšší tóny pak těm, jejichž rok trvá třeba jen čtyři pozemské dny. Kroužky naznačili jejich relativní polohu ve vesmíru a velikost orbity. Barevně rozlišili způsob, jakým byla planeta poprvé objevena. Fantastické video je samozřejmě ke zhlédnutí na portálu Youtube, osobně ale doporučuji web NASA, kde je ve 3D! Necelé tři dekády objevů vměstnané do minutového koncertu působí epicky.
A teď si představte, co vše najde nástupce sondy Kepler, vesmírný dalekohled Jamese Webba. Jeho vypuštění, funkce a význam jsem na těchto stránkách rozebíral před Vánoci, minulý týden pak došlo k nakalibrování a zaostření jeho ultracitlivých obřích zrcadel a výsledky prvních testovacích pozorování astronomové shrnuli konstatováním „je to lepší, než jsme si troufli doufat“.
No, už se těším na další koncert, třeba v něm bude hrát pomyslné první housle potvrzený mimozemský život.
