STARÁ ŠUMAVA: Březnové rozjímání

Jásej, má duše, zas jaro tu je, 
jak radostná zvěst opět nebem pluje, 
a vůně zemitá tvář mi hladí 
a slunce plane jako samo mládí.

Jásej, má duše, zas jaro tu je, 
aleluja kraj celý preluduje 
a z polí i lesů se pozvedá hlas 
a v tisíci tónů obklopí nás!

Jásej, má duše, zas jaro tu je, 
zapomeň na zimu, mrazné sluje. 
Nech naději volně se zazelenat, 
v radosti věčné je všech písní cena!

Příslib jara se proměňuje ve skutečnost. Dny se pomalu ale jistě prodlužují a většina z nás si čas od času posteskne: kéž by už přišlo jaro! Dočkáme se, stejně jako jsme se dočkali loni i každý rok předtím. Když se blíží březen, led roztává a nádherná zimní kratochvíle dochází svého konce.

Březen je měsícem netrpělivého očekávání prvních teplejších jarních dnů, jež nám dají zapomenout na sychravé a bezútěšně ospalé zimní období. Jaro nám, jak se říká, klepe na dveře, jeho vůně je cítit ve vzduchu, otevřete si okna a pusťte jaro do svých bytů. Ale březen je zákeřný, pozor není to jen teplá, vlhká, slunečná síla jara, zima se jen tak nevzdává.

Březen je období, kdy se začíná příroda probouzet ze zimního spánku. Všude všechno pučí a raší a i lidé by se pomalu měli probouzet ze zimního spánku. Ať je slunce nebo sníh, v měsíci březnu nic nezabrání rozkvětu přírody. Jako první květina nás osloví sněženka, neboť ta se už tlačí na povrch, aby odzvonila jaro. Rostliny, zvířata i lidé pookřívají pod prvními hřejivými paprsky slunce. Příroda je v rozpuku, pupeny se nalévají, nastává příjemný čas jarního očekávání!

Zdroj: Waldheimat, 1925, č. 2, s. 27 Wenzel Wenhart

Připravuje: Miroslav KŮS ANSRES

Foto: archiv autoea