Cunoda, Čou vs Tsunoda, Zhou: Jazykové okénko SvětFormule

Žurnalistika je nevděčný obor. To jsem bohužel zjistil za několik let působení v menších či větších redakcích. Na jednu stranu zpracováváme originální témata, překládáme články z cizích jazyků a distribuujeme je čtenářům, nadšencům automobilového sportu, na druhou stranu jsme ale pod palbou kritiky, pokud se něco nepovede. Bohužel mezi některými čtenáři přísloví „i mistr tesař se někdy utne“ nemá místo. Jenže to je pouze jedna stránka našeho povolání (nebo spíše našeho koníčku), tou druhou je kritika za něco, co děláme správně. Co děláme v souladu s jasnými pravidly našeho jazyka.

Řeč je tu o přepisech cizích jmen jezdců, kteří nepochází ze země užívající celosvětově dominantní latinku. Například jezdců z Japonska, Ruska, Číny… Uvedeme si zde několik příkladů:

• Даниил Вячеславович Квят
• 角田 裕毅
• 周冠宇

Schválně, zda se vám podařilo na první dobrou přečíst jména jezdců a rozklíčovat je. Jde totiž o rodné přepisy jmen tří jezdců formule 1 – v prvním případě Daniila Kvjata, v druhém Júkiho Cunody a ve třetím Kuan-jü Čoua. Přesně takhle jsou zapsaná jména těchto jezdců v jejich občanských průkazech. Žádný latinský přepis tam není (možná s výjimkou Japonska).

Neexistuje univerzální přepis

Takže jsme si vysvětlili, že anglický přepis není originál. Teď si ale pojďme vysvětlit, proč jejich jména přepisujeme jinak, než právě zmiňovaní Angličané.

Pokud chceme tato jména použít v našem textu, musíme je nejdříve převést do latinky. Tomuto procesu se říká „transkripce“. A právě zde narážíme na rozdíly. Stejně jako má každý jazyk odlišná pravidla pravopisu, i zde jsou v různých zemích odlišné způsoby přepisu.

Angličtina využívá věhlasně uznávaný Hepburnův přepis. Pro většinu jazyků je totiž tou nejpřesnější formou, jak přepsat jakékoliv jméno a zároveň jej co nejvíce přiblížit čtenáři tak, aby nedošlo k výrazné záměně oproti originálu.

Čeština je ale specifická – pojďme ji porovnat např. s polštinou. Český jazyk je poměrně složitý a i kvůli tomu využívá rozsáhlou diakritiku. Dokonce v takové míře, která nemá v jiných slovanských jazycích obdoby. Ale výše zmiňovaná polština diakritikou významně šetří. Můžeme si to ukázat na následujícím příkladu:

• České slovo: Ještě [ve fonetické transkripci psáno Ješťe]
• Překlad slova do polštiny: Jeszcze [ješče]

Zatímco Čech použije pět hlásek, Polák jich ke slovu stejného významu použije sedm. A nyní si pojďme porovnat českou i polskou transkripci ruského jména Daniil Kvyat (psáno Hepburnovým přepisem).

• Český: Daniil Kvjat
• Polský: Daniił Kwiat

Jak tedy vidíme, i polský jazyk počítá v případě přepisu z azbuky s transkripcí – s přesnějším přepisem do svého jazyka, aby svému čtenáři umožnil co nejpřesnější pochopení a správnou výslovnost. Překvapivé však je, že polština nevyužívá svůj vlastní přepis z čínštiny nebo japonštiny, v tom je čeština pokrokovější.

Great news from @GDrive_Racing!

Former @F1 driver, @kvyatofficial will make his endurance debut alongside @ReneBinder12 and @JamesAllenRaceD in the 2022 FIA World Endurance Championship!#WEC #LeMans24 pic.twitter.com/eUUabOcsvI

— WEC (@FIAWEC) February 14, 2022

Poděkujte (nebo ho proklejte) profesoru Švarnému

Neúplným přepisem z čínského nebo japonského jazyka do češtiny si lámali v minulém století hlavu všichni lingvisté zabývající se touto problematikou. První pokusy o specifickou českou transkripci, která by čtenáři umožnila jasné pochopení textu, nevyšly podle plánu. Teprve v roce 1950 se transkripcí začal zabývat profesor Oldřich Švarný a přišel s tzv. Švarného přepisem.

Ten čtenáři umožňuje co nejpřesnější pochopení přepsaného slova a zároveň mu napovídá, jak se slovo správně čte. Schválně se přiznejte, kdo by tušil, že se jméno čínského nováčka ve formuli 1 čte jako Čou, nikoliv Žou. A za tuto jazykovou vychytávku můžeme poděkovat právě profesoru Švarnému.

A proč přeci jen nepoužíváme Hepburnův přepis, když jej používají angličtí novináři? Tak zde je to jednoduché – stejně jako pan Švarný přiblížil čínská a japonská jména českému čtenáři, tak Hepburnův přepis přibližuje čínská a japonská jména anglickému čtenáři.

Např. jméno Yuki Tsunoda je nejvěrnějším přepisem pro anglického čtenáře, ale čeština se svými jazykovými pravidly nám neumožňuje přečíst spojení hlásek TS jako C. Proto bychom v případě využívání této transkripce měli jméno japonského jezdce AlphaTauri číst tak, jak ho vidíme napsané – tedy [tsunoda].

Uznává čeština dvojí přepis?

Neuznává. Český jazyk se bohužel / bohudík řídí jen Švarného přepisem a ve spisovném jazyce nepřipouští jinou variantu. I z toho důvodu redakce SvětFormule využívá jediný správný přepis, jelikož je jako jediný uznávaný spisovnou variantou našeho jazyka.

A to, že některé redakce využívají Hepburnův přepis, protože nechtějí odradit čtenáře, neznamená, že je bude redakce SF následovat. My jsme se vydali touto cestou, jelikož stejně jako čeština ukládá povinnost přepisovat Švarného způsobem, tak i neumožňuje využití varianty slovesa  „by jsme“ před spisovnou variantou „bychom“. A ať se nám to líbí, nebo ne, v jakékoliv redakci by měla být jednoznačně upřednostněna spisovná varianta.

A co žurnalistika obecně?

Pokud se podíváme na seriózní žurnalistiku, můžeme si všimnout, že česká transkripce značně dominuje té anglické. Jelikož, jak již bylo vysvětleno, je jedinou přípustnou a pokud editor plní svou práci, tak je o tom dobře informován.

Občas se ale může stát, že některé slovo s anglickou transkripcí doslova „zlidoví“ a Ústav pro jazyk český jej začne tolerovat. Pokud vás tedy i nadále štve český přepis, můžete se obránit právě na ÚJČ a požádat je o výjimku. Zatím ale výjimka pro jména jako Čou nebo Cunoda neexistuje a tak je nemůžeme využívat.