Kdy a jak lze pacienta omezit na pohybu? Jasná pravidla se do zákona nedostala

Omezovací prostředky v psychiatrii se využívají ze tří důvodů. Prvním je umožnění léčby – jde tedy o případy, kdy se pacient léčbě brání nebo je natolik zmatený, že nedokáže dodržovat pokyny lékaře a vytahuje si například zavedenou kanylu s nezbytnou infuzí. Pokud by jeho stav nebyl léčen, mohl by být ohrožen na zdraví či na životě.

„Druhým je ochrana pacienta. Pokud je pacient zmatený, dezorientovaný či v akutním depresivním či psychotickém stavu, může se chovat způsobem, kterým sám sebe ohrožuje. Třetím důvodem je ochrana jiných lidí a okolního prostředí. Ve stavu akutní zmatenosti, deliria, akutní psychózy či mánie může být pacient agresivní vůči druhým lidem, a to jak zdravotníkům, tak jiným pacientům,“ popsal Petr Možný, vědecký sekretář Psychiatrické společnosti České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně (ČLS JEP). 

Omezovací prostředky se neužívají jen v psychiatrii. Jak ale zástupci odborné společnosti uvádějí, jde stále o značně stigmatizované téma. Jejich užití je regulováno již nyní, avšak pouze podle vnitřních standardů nemocnice. V praxi se tak mezi jednotlivými zařízeními užívání liší. To ostatně dokázala i Analýza interpretace omezovacích prostředků ve vnitřních předpisech zdravotnických zařízení, která proběhla v letech 2019 až 2021.

Aby tak vznikla závazná pravidla, jimiž by se musely shodně řídit všechny nemocnice, vznikla v roce 2019 pracovní skupina, která měla vypracovat doporučení, která se dále měla stát závaznými v rámci novely zákona č. 372/2011 Sb. O zdravotních službách.

Jak ale nyní zástupci psychiatrické společnosti upozornili, v praxi se tak nestalo.

„Bohužel, po zveřejnění novely zákona č. 372/2011 Sb., platné od 1. ledna 2022, jsme zjistili, že naše doporučení nebyla do novely zákona prakticky včleněna,“ uvedl Možný.

Konkrétní postup u každého prostředku

Ta by přitom sjednotila, jak se nemocnice k problematice staví. „Nová pravidla sjednoceně definují situace, kdy lze omezovací prostředky použít. Stanovují, že o omezení pacienta rozhoduje vždy lékař, stanovují také náležitosti komunikace s pacientem,“ popsal Možný. U každého omezovacího prostředku skupina navrhla konkrétní pravidla jejich používání, včetně intervalů kontrol stavu pacienta a obsahu zápisů do zdravotnické dokumentace.

„Například u omezení pacienta v lůžku pásy musí být pacient umístěn mimo přímý kontakt s ostatními pacienty oddělení, po dobu omezení musí být pod trvalým dohledem ošetřovatelského personálu, buď přímo, nebo prostřednictvím kamer, personál musí každých třicet minut kontrolovat stav pacienta a učinit o tom písemný záznam,“ uvedl Možný. Maximální délka nepřetržitého omezení ochrannými pásy by pak činila šest hodin. Poté by musel lékař znovu rozhodnout o jeho ukončení či prodloužení. Nová pravidla by také ukládala povinnost vést elektronickou evidenci používání omezovacích prostředků a nejméně jednou ročně ji vyhodnotit.

Kromě toho by podle něj bylo s novými pravidly v budoucnu možno srovnat, jak často a jaké typy omezovacích prostředků se na odděleních jednotlivých odborností používají, a to i mezi různými zdravotnickými zařízeními. „Mohlo by to také vést k výrazné destigmatizaci oboru psychiatrie, který by již nebyl mylně vnímán jako jediný zdravotnický obor, kde jsou omezovací prostředky používány, nadužívány či zneužívány,“ doplnil Možný.

S tím, že novela neodpovídá vytvořeným doporučením, souhlasí také Jan Běhounek, koordinátor pracovní skupiny z psychiatrické nemocnice v pražských Bohnicích. V podobě, v jaké byl nakonec zákon skutečně novelizován, došlo podle něj jen ke třem změnám.

„Byla zrušena možnost omezení pacienta v síťovém lůžkům došlo k úpravě definice takzvaného omezení psychofarmaky, kdy již není rozhodující forma léčivého přípravku, ale způsob a účel podání, tedy silou za účelem zvládnutí chování pacienta,“ popsal. Nově také platí povinnost informovat o farmakologickém omezení zákonného zástupce nebo opatrovníka

 „Přípravy a vydání této novely nebyly dostatečně komunikovány, a to jak směrem k členům pracovní skupiny, tak směrem k samotným nemocním, kterých se týkají. Došlo tak paradoxní situaci, kdy pracovní skupina zpracovala a předložila doporučený postup, aniž by tušila, že zákonodárci připravují úpravy zákona, které nebudou s doporučeným postupem zcela kompatibilní,“ uvedl.

Mluvčí ministerstva zdravotnictví Ondřej Jakob v reakci uvedl, že úprava zákona vzešla z poslaneckého návrhu a nereflektovala tak výstupy resortu. „ V roce 2022 ministerstvo zdravotnictví plánuje novelu zákona o zdravotních službách, která bude reagovat na několik potřeb. Zvažovány budou i poznatky z oblasti omezovacích prostředků,“ uvedl Jakob. 

Doplnil, že samozřejmě nebude možné překlopit doporučený postup jako celek do zákona. „Ale budou zvažovány jednotlivé povinnosti právě z pohledu nezbytného zavedení do legislativy. Doporučený postup jako celek bude šířen mezi zařízeními zdravotní péče a bude podporována jeho implementace v praxi,“ řekl.

Nyní tak skupina zpracovává potřebné úpravy doporučeného postupu a současně pro nemocnice připravuje sérii školení a kurzů, které pomohou při implementaci doporučení do praxe. „Nadále také budeme prosazovat uznání sjednocujících pravidel pro použití omezovacích prostředků jako nedílnou součást zákona č. 372/2011 Sb. v aktuálním znění,“ uvedl Běhounek.