Snímek natočený podle knižní předlohy Roberta Harrise líčí dobrodružství Brita Hugha (George MacKay) a Němce Paula (Jannis Niewöhner), kteří společně studují na Oxfordu a posléze málem zvrátí běh dějin. Oba se totiž v rámci kariéry dostanou do blízkosti nejvyšších míst svých států a během podepisování mnichovské dohody se spojenými silami pokusí doručit britskému premiérovi Nevillu Chamberlainovi dokument svědčící o tom, že získáním československého pohraničí pro Hitlera expanze rozhodně nekončí.
Chtějí tak Chamberlaina přimět, aby Hitlerovi neustupoval a dohodu nepodepsal. Dopadne to sice stejně, jako to dopadlo ve skutečnosti, ale tvůrcům tato fabulace dává příležitost brnkat divákům na nervy a vedle těch fiktivních načrtnout také portréty skutečných historických postav. Do přesvědčivého politického thrilleru však této hříčce dost chybí.
Jeden z nejdivnějších Hitlerů
Schwochowův snímek se pravděpodobně natrvalo usadí v seznamu filmů, které nejkuriózněji zpracovaly postavu německého vůdce. V podání herce Ulricha Matthese jde o jednoho z nejbizarnějších filmových Hitlerů, fyzickou podobnost tu nahradila snaha evokovat zločincovu hypnotickou moc, s níž působil na své okolí i široké masy. Výsledkem je spíš panoptikální příšera, která průběžně straší hlavního německého hrdinu Paula podezřívavým dušezpytem.
Mnichov: Na prahu války Německo, VB 2021 |
Paulovi zároveň šlape na paty jeho někdejší kamarád Franz, který se stal vysoce postaveným oficírem Hitlerovy ochranky a tuší, že má Paul něco za lubem. Tušení jej neklame, neboť šaráda s dokumentem je jenom část Paulových tajných aktivit. Paul je totiž součástí spiknutí, které chce Hitlera již v této předválečné době odstranit. Proto má Paul při sobě vedle dokumentu také pistoli. Nejsme nicméně u Tarantina, a tomu je třeba přizpůsobit očekávání.
Chamberlain v podání Jeremyho Ironse docela věrohodně zosobňuje zaslepenou důvěru v Hitlerovy sliby, která západní velmoci dovedla k ostudnému mnichovskému ústupku a následné světové tragédii. Fiktivní situace, kdy Chamberlain tváří v tvář jasnému důkazu o Hitlerových plánech trvá na své politice, s ještě snesitelnou mírou názornosti ukazuje podstatu tehdejšího diplomatického krachu. Tvůrci se také zřetelně snaží upozornit na fakt, že k jednání o československém území nebyli přizváni Čechoslováci: britského hrdinu Hugha tato skutečnost opakovaně pobuřuje. (Že ovšem jinak i v tomto příběhu jakýkoli československý hlas chybí, je další věc.)
Mohla by to být řekněme záslužná osvěta, která zejména publiku, které o mnichovské dohodě nikdy neslyšelo, alespoň trochu nahrazuje studium dějepisu. Jenomže v dalších situacích zachází polopatismus už příliš daleko a z předestřeného příběhu trčí spekulace a snaha o snadný efekt.
Lena to odskákala
Potřeba ukázat komplikovanost německého vztahu k nacismu zrodila návodný flashback, v němž se Hugh, Paul a také jejich další spolužačka z Oxfordu, německá Židovka Lena, potkávají v Německu již v roce 1932 a těžce se přitom pohádají: Paul se totiž vehementně zastává Hitlerova hnutí a bagatelizuje jeho nebezpečí.
Následně, když se má při aktuálním setkání vysvětlit radikální změna Paulova postoje, přivádí německý odbojář svého britského druha k lůžku paralyzované Leny a líčí mu drastickou historku, jak byla Lena před třemi lety zatčena při protinacistické demonstraci, uvězněna a skončila vyhozena z okna s Davidovou hvězdou vyrytou na zádech. Ne že by se při líčení nacistické brutality dalo něco příliš přehnat, ale účelovost a odbytost Leniny postavy a jejího osudu v tomto příběhu je očividná. (Je na ni přitom vyplýtván talent Liv Lisy Friesové, hvězdy seriálu Babylon Berlín.)
Problém filmu Mnichov: Na prahu války není v jeho dofabulované interpretaci historických událostí, ale v nedostatku skutečné fantazie, která by jej osvobodila z omezení upachtěné konstrukce.
