„Co jsem tam slyšel po čtyřech hodinách nějakého šnapsu, tak to jsem se docela nasmál. Pan Musílek je tam nejspíš zval proto, aby měli Roudnici víc rádi, ale nikdy jsem si nevšiml, že by nám nějak pomohli. Každopádně důvod byl jasný, stmelovat kolektiv s rozhodčími. A ano, jestli se mě na rovinu ptáte, zda Berbr ovládal 20 let fotbal od přeboru po ligu, tak stoprocentně říkám, že jo,“ přikyvuje 55letý bývalý stoper Teplic, který jako hráč zažil i divoké fotbalové „devadesátky“.
Co zajímavého jste na dýcháncích v Roudnici zaslechl?
Je to už nejmíň deset let, moc si toho nevybavuju. Ale třeba jsem slyšel, jak si rozhodčí povídají, že přece nepojedou pískat někam osmdesát kilometrů, aby jim za to dali patnáct halířů a tím to bylo vyřízené. Hráči měli být až ti poslední, kdo rozhoduje o výsledcích.
Dneska se to už třeba trošku vyčistilo, chci tomu věřit. Na druhou stranu vím, jaká je česká nátura. Když něco potřebujete dokázat, jde to přes prachy, tak to tu chodí. A nejen ve fotbale, ale skoro všude.