Kulturisty můžeme posuzovat z různých hledisek. Podle počtu a kvality získaných titulů, s ohledem na typ postavy nebo sílu, vzhledem ke svéráznému přístupu k tréninku a dietě. Někteří kulturisté do tohoto sportu skutečně přinesli vklad ve formě unikátních metod rozvoje svalů, případně prosluli téměř vědeckými názory na stravování a pedantsky dodržovaným režimem. Platí-li tato slova o šampiónech jako Frank Zane, Mike Mentzer nebo Lee Labrada, pak o Robertu "Bobovi" Gajdovi platí dvojnásob. Byl výtečným sportovcem, vzpěračem i bodybuilderem, představil světu originální tréninkový systém a dokázal, že s ním lze získat mistrovskou postavu, přičemž svoje názory opíral o seriózní vědecká fakta. Patřil rovněž k hrstce kulturistů s akademickým vzděláním (John Gourgott a Craig Whitehead měli doktorát z medicíny, Lee Labrada byl inženýr, Joe Abbenda a Frank Zane pracovali jako středoškolští učitelé). Důvody, proč Gajdův systém PHA, podobně jako Mentzerovo Heavy Duty, nedosáhl masovější popularity, spočívají v setrvačném myšlení lidí, jejich pohodlnosti a koneckonců ve faktu, že standardní série také spolehlivě fungují. Diskuse na téma prospěšnosti PHA probíhaly od roku 1965 na stránkách všech hlavním kulturistických periodik včetně našich (Ročenka kulturizmu 1967). Naše časopisy Štart a Tréner a cvičitel také Gajdu československé kulturistické obci představily a dnes se k této mimořádné osobnosti vracíme nekrologem.
Bob Gajda, Bill Seno a Steve Kotis
Není mnoho kulturistů, kteří by vydrželi v paměti veřejnosti v tak příznivém světle a dlouho jako Bob Gajda, asi též částečně proto, že si jako Mr. USA a Mr. America v roce 1966 přisvojil titul FIHC Mr. World/Universe ve východní Evropě a dovršil tím trojici velkých vítězství (tzv. Big Three). Narodil se manželům Stevenovi a Marii Gajdovým v Chicagu dne 13. září 1940 jako Robert Steven, nejstarší ze dvou bratrů a sestry. Rodina pocházela z Polska a dodnes mají ve Varšavě příbuzné. Otec ve 40. letech profesionálně boxoval ve střední váze, což synovi dalo počáteční inspiraci ke sportu, stejně jako kniha Let's Take The Hard Road, darovaná chůvou, v níž autoři kladli důraz na rozvoj tělesné síly. Po základní škole v Saint Boniface Robert pokračoval ve studiu na Gordon Tech High School. Ač vážil jenom 55 kg, vyznamenal se v košíkové, baseballu a americkém fotbalu (byl "letterman"), kde to dotáhl až na kapitána týmu. "Jako drobný klučík jsem četl Jowettovy kurzy, Atlasovy kurzy a cokoliv, co mělo něco společného s činkami," vrací se do mládí. Na cestě domů ze školy míjel sportovní prodejnu Norba Gruebera, chicagského trenéra a vydavatele časopisu Chicago Bodybuilder. Mladíkovo oko zaujaly plakáty Stevea Reevese a Johna Grimeka, oko zkušeného trenéra zase ocenilo jeho kulturistický potenciál a vzápětí už třikrát týdně trénoval. Během léta před zahájením fotbalové sezóny nabral 11 kg svalů…
"Šel jsem proti vůli svého kouče, neboť tenkrát se věřilo, že z posilování budete musclebound čili sešněrovaní svaly, nepohybliví. Říkal, že někteří hráči mohou cvičit s činkami, ale záložníci rozhodně ne, a tak jsem chodil do tělocvičny tajně," pokračuje Gajda. "Jednou mne ale načapal, zavedl do kostela a nechal přísahat před obrazem panenky Marie, že už cvičit nebudu. Nelhal jsem slovy, že už nebudu posilovat doma, protože tam jsem měl činky, zato jsem začal chodit do posilovny District Park YMCA. Na podzim mi kouč položil paži kolem ramen a pronesl k ostatním: 'Podívejte na Gajdu, hází míč o deset yardů dál, je mohutnější, rychlejší a silnější a to vše díky gymnastice bez nářadí!' Všichni se rozesmáli, protože znali pravdu." Hned po maturitě Gajda nastoupil na vojnu k U.S. Air Forces v Thule. Jelikož se už předtím zajímal o judo, na vojně si dodělal černý pásek a k tomu přidal 1. dan v karate. Zařazen byl jako instruktor sebeobrany, hodně cestoval a zařizoval vojenská tréninková střediska zvaná Conditioning Units. V uniformě strávil čtyři roky, v uniformě se v únoru 1961 rovněž oženil se slečnou Patricií. Po propuštění studoval medicínskou přípravku na Indiana University, v červnu byl na George Williams College jmenován bakalářem fyziologie. Titul Master of Physiology (na úrovni středoškolského profesora) si dodělal dálkově. V listopadu 1965 se stal otcem dcery Kashy.
Pojďme o něco nazpátek. Ačkoliv vyhrál všechny soutěže v Chicagu a okolí (Mr. Chicago 1960, Mr. Illinois 1962, Mr. Central States a Mr. Midwest 1963), největší úkoly i úspěchy jej teprve čekaly. V roce 1962 dostal od vedení Division Street YMCA dvě suterénní místnosti, které zařídil a uzpůsobil na posilovnu. Asi o rok později jej na post programového ředitele klubu najala Duncan YMCA na 1515 West Monroe. Vyhlášené vzpěračské centrum ve staré cihlové pevnosti zmíralo na úbytě (Sergio Oliva, který sem přišel roku 1963, jej pohrdlivě označil jako Antique Archaic Underdog, jakousi druhou ligu AAU) a Gajda se rozhodl to změnit. Za vlastní peníze nechal zhotovit lavičky, kladkostroje i stojany, položil nové podlahy s pěti vzpěračskými prkny, vymaloval a z odpadového materiálu s pomocí na dálku od Vince Girondy zkonstruoval nezbytné posilovací stroje, svařil je maďarský vzpěrač Mihály Huska. Gajda tvrdil, že měli stroje Nautilus dávno předtím, než s nimi přišel Artur Jones - stroj na bicepsy, pullover a několik dalších. Ideu na vačkové převody údajně převzal od jistého Clarka z Kalifornie. Přestože v USA existovala omezení pro obchodní styk s SSSR, dokázal obstarat dvě originální 200kg sovětské činky z nerezové oceli, tehdy pokládané za nejlepší na světě (tuším, že měly značku Rekordonia). "Trénink s jejich činkou byl symbolický, žádná rebelie proti komunismu," řekl Gajda. "Spíše šlo o to, že dneska zvedáme jejich činku a zítra je porazíme." Ředitel klubu mu poskytl veškerou podporu, a tak Gajda velkoryse přidal prostory pro box, judo, gymnastiku a zápas, v patře se nalézala oválná běžecká dráha pro nácvik sprintů a sály pro košíkovou i volejbal. Vznikl rovněž sportovní program na pomoc výchově mládeže, toulající se po ulicích. Když se o úspěších nové posilovny doslechl Joe Weider, pozval Gajdu na večeři a přemlouval jej: "Bobe, jsi ten nejchytřejší bodybuilder, jaký kdy žil, ale vůbec nevíš, jak vydělat peníze!" Gajda odtušil: "Mne peníze nezajímají, já jsem zaměstnanec YMCA!" Za vznikem komplexu stály především Gajdova reputace a vynalézavost, nicméně svou roli sehráli i mafiánští bossové z Chicaga.
Duncan YMCA v roce 1967
Koncem 60. let se Duncan YMCA stala Mekkou amerického Středozápadu, srovnatelnou s Gold's Gymem v Kalifornii nebo Mid-City Gymem v New Yorku, kde trénovali skvělí bodybuildeři (Gajda, Sergio Oliva), powerlifteři (Bill Seno) a kompletní vzpěračský tým schopný konkurovat York Barbell Clubu - Fred Schultz, Chuck Nootens, Phil Grippaldi, Russ Knipp, Bob Bednarski, Rick Holbrook, Mike Karchut a Fred Lowe, samí mistři USA a medailisté MS i OH. Pořádaly se rovněž tzv. kliniky čili semináře s výukou a demonstracemi techniky, vedené Gajdou, a v roce 1967 dokonce Tommym Konem. Ani sám Gajda nevzpíral špatně, koncem roku 1966 údajně zvedl tlakem i trhem po 130 kg, nadhodil 170 kg a přemístil na prsa 180 kg.
Bench-press se Sergiem Olivou
V roce 1970 však vedení YMCA rozhodlo, že kriminální čtvrť potřebuje ještě více služeb a program pro mládež má zabrat prostory posilovny. Gajdu si zavolal ředitel a řekl: "Tuhle bělošskou továrnu na kýlu hodláme zavřít!" Pravý důvod nicméně měl více politický podtext. "Moje posilovna byla integrovaná, černoši, Italové, Hispánci, všichni dohromady podle hesla duch, mysl a tělo," vysvětluje Gajda. "Prostřednictvím posilování jsem chtěl vyvést mládež z problémů a zvýšit jejich sebevědomí. Jenže majetek - byli jsme nejbohatší YMCA ze sedmi zařízení tohoto typu v Chicagu - převzala skupina Black Congressional Caucus, tedy členové kongresu černé pleti. Vedli to od desíti k pěti a za rok prošustrovali 28 milionů dolarů." Dnes v komplexu sídlí Armáda spásy.
V plném pracovním zápřahu (dopoledne učil a trénoval, od 15. hodin do desáté večer řídil klub) Gajda vrcholově soutěžil. Skončil těsně druhý na AAU Mr. America 1965 (vítěz Jerry Daniels), čtvrtý na Junior Mr. America (1. Daniels, 2. Oliva, 3. Dennis Tinerino) a současně oficiálně navzpíral 357,5 kg (tlak 115 kg, trh 107,5 kg, nadhoz 135 kg, vážil 75 kg). Triumfoval na AAU Mr. USA, když porazil Tinnerina i Jima Haislopa. Přes počáteční neúspěch na Jr. Mr. America v květnu 1966, 2. místě za Olivou, se situace obrátila a na Mr. America v Los Angeles žák svému učiteli podlehl, což Oliva okomentoval slovy: "Chlapům z AAU zřejmě nedošlo, že světová válka skončila. Dali titul Gajdovi, ale všichni vidí, že jsem ho měl dostat já!" Pravděpodobně díky zájmu o vzpírání a kontaktům s Bobem Hofmanem Gajda jako aktuální mistr Ameriky neletěl do Londýna na NABBA Mr. Universe.
Místo toho zvolil světový vzpěračský šampionát v Berlíně 15. - 21. října, kde Američané totálně propadli. V kulturistické soutěži FIHC Mr. World za účasti 20 závodníků ze 14 zemí však Gajda zvítězil a čest vlasti zachránil. Kvůli polským předkům byl velmi populární mezi polskými vzpěrači, kteří si jeho titul chtěli přisvojit pro Polsko. Na pózování mu dokonce nechali zahrát Addinsellův Varšavský koncert! Přestože v Berlíně byli vzpěrači ČSSR (Hans Zdražila dobyl bronz do 82,5 kg) i funkcionáři ČSTV, účast našich kulturistů znemožnily údajné "finanční problémy," což z dnešního pohledu zní směšně. V exhibici se pak Gajda utkal s mladým Arnoldem Schwarzeneggerem, který přijel s kolegou Reinhardem Smolanou, a večer na žádost Boba Bednarského pózoval ruským vzpěračům, aby prý viděli, jak vypadá "Mister America z masa a kostí"!
Protože měl ambice v obou sportech, Gajda se vzpírání věnoval seriózně, každou sezónu od září do února, nicméně už tenkrát nešlo sedět na dvou židlích. Někdy v roce 1963 přišel za koučem Bobem Hofmanem s otázkou, co chybí jeho postavě. "Kulturista jsi dobrý, ale potřebuješ vzpírání, abys utužil svaly," řekl Hofman. Gajda tehdy myslel, že Hofman jen hledá talenty, a pokračoval v obvyklém tréninku. Na Mr. America 1964 (skončil 11.), požádal o další názor a tehdy uslyšel: "Když nasadíš pózu, nic se nestane." Tudíž Gajdovi chyběla tvrdost a hustota svalů. Po domluvě s Olivou začali tři dny v týdnu vzpírat a tři dny se věnovali kulturistice, přičemž každý učil druhého to, co uměl lépe. Pochvalné poznámky v roce 1965 Gajdu ujistily o správnosti postupu, vedoucímu až k titulu Mr. America 1966. Po berlínském triumfu se Gajda do vzpírání opravdu zakousl, přibral hodně přes 90 kg a ve stoji vytlačil 140 kg. Elitní borci USA Phil Grippaldi a John Gourgott však dávali v tlaku více jak 150 kg, o dalších disciplínách nemluvě.
Vzor Gajdova vzpěračského tréninku:
- pondělí, středa, pátek: přemístění a nadhoz, vysoké výtahy, dřepy, kulturistické cviky, běh na 1 míli
- úterý, čtvrtek: bench-press, tlaky na šikmé lavici, cviky v silovém stojanu, kulturistické cviky, běh na 1 míli, všechny cviky v 5 - 10 sériích po 5 - 10 opakováních
- sobota: olympijský trojboj na výkon
Nevysoká postava Boba Gajdy (175 cm, 86 kg, prsa 123 cm, biceps 45,7 cm, pas 74 cm, stehno 65 cm, lýtko 46 cm) upoutávala souměrností, sportovní elegancí, vykreslením svalů a jejich estetickými tvary. Nebylo tomu tak vždycky a Gajda na odstranění slabin tvrdě pracoval. "Vždy jsem měl pocit, že dvěma ústředními body mužského těla jsou ramena a lýtka. Deltoidy jsem měl slušné, ale lýtka podměrečná," říká Bob. Specializace nasazená dva měsíce před Mr. America 1964 obsahovala 30 sérií výponů šestkrát týdně, mimo to celý den chodil po špičkách, ve škole cvičil každých 55 minut výpony na schodech a lýtka izometricky napínal. Za dva měsíce prý zvětšil jejich obvod o 5 cm!
Gajda svůj systém sekvencí neboli PHA (Peripheral Heart Action) vypracoval už během studií fyziologie pod vedením prof. Arthura Steinhause. Na rozdíl od normálního řazení cviků na danou partii a následného masivního napumpování (Weiderův princip prokrvení) se Gajda snažil procvičit svaly co nejvíce vzdálené, např. po shybech šel okamžitě na lýtka, pak na kvadricepsy, hamstringy, břicho a nakonec ramena. Jedna taková sestava se obvykle skládala ze šesti cviků po 5 - 10 sériích a 5 - 10 opakováních, přičemž využíval všechny typy náčiní včetně gumových a pružinových expanderů. Zajímají-li Vás váhy, dřepy dělal se 170 kg po pěti, bench-press se 155 kg po pěti a tlaky za hlavou 80 kg po deseti opakováních. Sekvence byly obvykle čtyři a přestávku měl až po odcvičení celé sekvence, tedy po 30 - 60 sériích. Průměrně dělal denně 120 - 240 sérií, před soutěží až 360 sérií, trénink trval 3 - 4 hodiny. Jak to mohl dokázat? Především byl ve vynikající kondici, měl natrénováno a poháněla jej jak motivace, tak partneři Oliva a Steve Kotis, juniorský mistr Illinois. Konečně fyziologicky. "Napumpování jako důsledek koncentrovaného cvičení způsobuje zadržování metabolitů v dané oblasti a brání tak rychlému zotavení," vysvětluje. "V mém systému krev proudí celým tělem. Jediná výhoda napumpování je psychická. Svaly však rostou při odpočinku a teorie napumpování je pouze teorie. Pro mne tento systém funguje nejlépe ze všech." Přesto si nemohu odpustit poznámku, že Gajda musel být přetrénovaný, zejména v silové (vzpěračské) etapě tréninku.
Bob Gajda při tréninku
V začátcích měl Gajda štěstí na to, že chodil do posilovny Irvina Urbana Johnsona, později proslulého výrobce prvních aminokyselin a proteinů, a převzal od něho revoluční stravovací návyky s důrazem na bílkoviny. Snídal obvykle 4 vejce, sýr a džus s proteinovým práškem, během tréninku vypil další 4 - 8 sklenic tohoto energetického nápoje, v práci polykal tablety proteinu z mléka a vajec, 100 až 300 denně. Druhé normální jídlo, grilované maso se zeleninou, jedl večer po 22. hodině. Navíc přidával tekuté aminokyseliny a tablety HCl (kyselina solná) na podporu trávení.
Pokud se kulturista po odchodu z pódia dále veřejně neangažuje, případně nezpůsobí nějakou senzaci, pozornost médií brzy zamíří jinam. O Gajdovi víme jen to, že asi deset let učil fyziologii a biochemii na střední škole v Chicagu. Koncem 70. let založil s druhou manželkou-fyzioterapeutkou Karen Sport Fitness Institute v Glen Ellyn, kde se věnovali odborným problémům sportovního tréninku. Karen pak v roce 1982 vyhrála první mistrovství světa žen v powerliftingu a ve váze do 60 kg nazvedala 405 kg (162,5 + 72,5 + 170 kg). Zemřela v roce 2018. Líbila se mi poznámka autora reportu z mistrovství světa (Al Thomas, Muscular Development) na margo jejího manžela a trenéra: "Bobe, měl bys raději zapomenout na PHA a začít zvedat těžké váhy!" Tady snad žádné strachy - Gajda údajně ještě v 70 letech tlačil na lavici 120 kg.
Jak uvedl na Facebooku Bill Pearl, před několika lety byla u Gajdy diagnostikována Parkinsonova choroba. Dlouho odmítal jít do nemocnice, nakonec se tam nechal odvézt a skonal v neděli ráno 16. ledna 2022. Čest jeho památce.
Bob Gajda kolem roku 2010
Použité zdroje:
Webster, D.: The Iron Game, Irvine, Scotland, 1976
Roach, R.: Muscle, Smoke & Mirrors (Birth of Bodybyuilding), Bloomington, Indiana, USA, 2008
Fair, J. D.: Mr. America (The Tragic History of a Bodybuilding Icon), University of Texas Press, USA, 2015
Strength&Health Magazine, York Barbell Comp., York, Pennsylvania, USA, ročník 1966.
Víte, že...
Fitness trenérka a EMS trenérka
