Plynový balíček představený Evropskou komisí je revoluční, zakotvuje totiž vodík jako energetický plyn do evropské legislativy. Část plynovodů se tak spolu s rozvojem vodíku přemění na „vodíkovody“, říká v podcastu Evropa zblízka Lenka Kovačovská.
Lenka Kovačovská je ředitelkou Českého plynárenského svazu. Dříve působila jako náměstkyně na Ministerstvu průmyslu a obchodu.
Soundcloud |Pocket Casts| Spotify |Podcasty Google| Apple Podcasts
Zkráceno, zeditováno.
Jak je na tom aktuálně české plynárenství? Počítáme stále s plynem jako s přechodným zdrojem, který nám umožní ukončit spalování uhlí?
Plyn bude určitě přechodným zdrojem. I navzdory tomu, jaká je v současné době mediální diskuse, Česká republika počítá s tím, že plyn bude hrát minimálně ve střednědobém horizontu významnou roli v rámci české energetiky, a to především v rámci českého teplárenství. Není vlastně žádná jiná efektivní cesta, jak masivně zajistit odchod od uhlí v rámci systému centrálního zásobování teplem. Takže prostor pro plyn je poměrně výrazný, a to i pro plyn jako stabilizační zdroj ve výrobě elektřiny, když nebudou k dispozici obnovitelné zdroje. Dalším významným odvětvím, kde se určitě počítá s plynem, je doprava, kdy stlačený nebo zkapalněný zemní plyn bude hrát roli v nákladní dopravě. Nicméně pro to, aby mohl hrát plyn svou roli do roku 2050, je třeba, abychom plyn dále „ozeleňovali“ a dekarbonizovali. Právě tento trend by se měl rychle promítnout v českém plynárenství.
Plyn má podle Vás hrát velkou roli v teplárenství, jak jsme na tom ale s investicemi do tohoto sektoru? Nezdražíme si s plynem, jakožto přechodným zdrojem kromě elektřiny, ještě teplo?
S ohledem na to, jakým způsobem se vyvíjí cena emisní povolenky, tak role plynu a nástup plynu do systému zásobování teplem bude ještě rychlejší a dynamičtější, než předpokládala Státní energetická koncepce. Dokonce i investoři už začali „předbíhat“ Státní energetickou koncepci a ostatně i diskuze v rámci uhelné komise zaznamenaly zrychlený trend, a to zejména vzhledem k signálům z trhu s emisními povolenkami. Co se týče investic, tak dokonce 26 procent z Modernizačního fondu (Program HEAT) by mělo být zacíleno na konverzi systému zásobování teplem z uhlí na alternativní zdroje, od plynu až po biomasu či odpad. Výrazná část investic tedy bude pokryta z tohoto fondu. Dopad na spotřebitele nicméně zůstává velkým otazníkem, konverzí by se ale měly o polovinu snížit náklady na emisní povolenky, čili všichni doufáme, že se náklady sníží.
Jak zajistit, aby byl systém férový jak pro spotřebitele tepla z tepláren, tak pro menší odběratele, kteří mají doma plynové kotle a neplatí za povolenky?
Vnímáme tu diskrepanci mezi zatížením spotřebitelů, kteří jsou zásobování centrálním teplem, a těch, kteří jsou na decentralizovaných zdrojích. Nicméně nedomníváme se, a vývoj na trhu s emisními povolenkami nám dává za pravdu, že emisní povolenky jsou pro tuto část populace zcela nejefektivnějším a nejvhodnějším nástrojem. Aniž bych se kohokoliv, včetně sebe sama, chtěla dotknout, tak domácnosti jsou přece jen trochu méně racionální než podniky, které provozuji systémy zásobování teplem. K tomu odstranění nerovnosti by spíš byla účinnější nějaká forma uhlíkové daně, která bude socio-ekonomickou situaci českých domácností reflektovat lépe než systém emisních povolenek.
Na spotřebitele také cílí dlouho očekávaný plynový balíček Evropské komise. Co balíček obsahuje a jak se dotkne právě malých odběratelů?
Ten balíček je nesmírně robustní, připravuje se už de facto 5 let a postupně se měnil a opravoval s nástupem jiného balíčku – Fit for 55. To, co obsahuje, tak je samozřejmě úplná novinka, a to je zakotvení vodíku jako energetického plynu vůbec v rámci EU a zároveň postupná tvorba trhu s vodíkem s cílem rozvíjet také infrastrukturu. Zároveň také zmiňuje další plyny, jako je biometan, a také nabízí cestu, jak dostat nízkoemisní plyny na trh a jak pro ně připravit legislativní a infrastrukturní prostředí. Část balíčku je ovlivněna i stávající situací na trhu vysokých cen, takže se balíček věnuje otázce zajišťování bezpečnosti a spolehlivosti dodávek plynu napříč Evropou a například i kybernetické bezpečnosti.
Velká část balíčku je věnována také právům spotřebitelů, a to jednak ve snaze je chránit a jednak je emancipovat. Stejně jako v elektroenergetice se definuje koncept „zranitelného zákazníka“, ale také „aktivního zákazníka“.
Nedomnívám, že cílem balíčku bylo udělat něco s cenou zemního plynu. Než bude balíček reálně schválen, tak už budeme mít zase nějakou novou stabilní cenovou hladinu.
Na jaký horizont je balíček zacílen? Bude mít nějaké reálné dopady?
Myslím si, že se balíček bude diskutovat v rámci českého a švédského předsednictví a cílí na dlouhodobý horizont. Primárním cílem balíčku je připravit evropskou energetiku na naplnění cílů dekarbonizace a obnovitelných zdrojů do roku 2030 v rámci Fit for 55. Následně také nasměrovat plynárenství k úplné dekarbonizaci do roku 2050. Do té doby, než bude schválen, by měla být již situace na trzích vyřešena a snad ta bezprostřední řešení, jako jsou společné nákupy či strategické zásoby, nebudou třeba.
Co se týče investic, tak balíček určuje rok 2027 jako limitní pro investice do plynových kotlů z evropského rozpočtu. Může takové opatření znejistit investory a odradit je od plynu?
Podotýkám, že se jedná pouze o návrh balíčku a nepředpokládám, že Česká republika a některé jiné státy střední východní Evropy zrovna toto ustanovení budou podporovat. ČR má vysoký podíl uhlí a neefektivních kotlů na decentrálních vytápění, takže vytěsňování těchto vysoko emisních zdrojů by stále mělo být prioritou a „kotlíkové dotace“ by dle programového prohlášení vlády měly pokračovat.
Mnohem větší nejistotu vyvolává taxonomie, která byla zveřejněna jenom pár dnů po plynovém balíčku a dovolím si říct, že je mnohem progresivnější a ambicióznější.
Nový návrh taxonomie (klasifikační systém pro udržitelné investice – pozn. red.) také doporučuje limit investic do plynových zdrojů, na který bude jistě finanční sektor reagovat. To by mohlo znamenat zdražení úvěrového financování nebo zdražení pojištění aktiv spojených s plynem, navíc by se investoři mohli začít bát vůbec vstupovat do projektů. Doufám, že toto prohlášení v návrhu nezůstane a ČR najde spojence v argumentaci proti.
Návrh delegovaného aktu k taxonomii z dílny Evropské komise stanovuje podmínky pro přechodné a udržitelné jádro nebo plyn. V případě přechodu z uhlí na plyn je jednou z podmínek 30% spoluspalování nízkoemisních plynů, například vodíku, a to již od roku 2026, přičemž se podíl v čase dále zvyšuje. Je to vůbec v českých plynárenských podmínkách možné?
Cíle navrhnuté v taxonomii jsou vyšší než ty, které avizuje plynový balíček. Ten udává, že v roce 2025 by měla být plynárenská infrastruktura připravena na 5% podíl přimíchávání vodíku. V taxonomii se bavíme o 30 % nízkoemisních a obnovitelných plynů (při splnění této podmínky bude plyn klasifikován jako přechodový zdroj – pozn. red.), kdy ještě nemáme ani databázi k obchodování či kategorizaci nízkoemisních plynů. Samotný plynárenský balíček toto předpokládá až v roce 2026, čili realizace bude nesmírně obtížná.
Česká republika se na to připravuje. Navíc, co se týče biometanu, tak ČR má již jednu provozovnu připojenou do sítě a jeho vlastnosti i kvalita se rovnají zemnímu plynu, může tak být bezproblémově zaměněn za zemní plyn. Nicméně, ještě se bude muset upravit legislativní schéma, a to zejména podpora pro biometan, která neexistuje, a blokuje tak vznik nových provozoven. A co se týče samotného vodíku, tak tam jsme úplně na začátku. Vodík ještě ani nemáme v energetické legislativě zavedený jako energetický plyn, takže ho legislativa nezná.
Jak tedy bude vypadat české plynárenství, co bude největší změnou a také oříškem pro transformaci? Můžeme čekat vodíkovody ?
Taxonomie mluví o tom, že mají být připravené speciální plynové turbíny na spalování vodíku, které dokážou přeměnit vodík na tepelnou či elektrickou energii, do kterých by měli investoři směřovat prostředky. Dále můžeme čekat přítomnost vodíkových motorů. Ale samozřejmě to není jenom o motorech nebo turbínách, ale musíme mít připravenou samotnou infrastrukturu. Čeští investoři se již připravují na přebudování zdrojů.
Co se týče plynárenské infrastruktury, tam asi budou dvě cesty. Jednak se bude vodík vytvářet v rámci tzv. vodíkových údolí, tedy že budeme mít dedikovanou vodíkovou infrastrukturu, a jednak bude probíhat tranzit vodíku napříč Evropou, protože skoro žádný evropský stát nepočítá s tím, možná s výjimkou některých skandinávských zemí, Portugalska a Španělska, že bude samostatný ve výrobě vodíku. Takže se všichni včetně Německa připravujeme na to, že se vodík bude dovážet ze zahraničí. Český provozovatel zkoumá také možnosti dovozu infrastruktury, která bude jiná než teď. Věřím, že se na to stihneme připravit.
Co Česko a vodík, jaký máme vůbec potenciál? Staneme se tranzitní zemí?
ČR počítá s dovozem a úpravou stávající infrastruktury a efektivní inovací existující tranzitní sítě. Česká vodíková strategie předpokládá investice do výroby vodíku, ať už z Modernizačního či z jiných fondů, které mohou výrobu zeleného vodíku financovat. Průmysl se nedá bez vodíku dekarbonizovat, neboť nemáme žádnou substituční možnost. Také v dopravě se s vodíkem bude počítat a část plynovodů se tedy přemění na „vodíkovody“.
Očividně nás čeká náročná transformace. Vidíte pro ni nějaké zázračné rychlé řešení?
Kdybychom ho znali, tak už je tady hodně miliardářů. Já si však myslím, že řešením je diverzifikace. Neměli bychom spoléhat na jadernou energetiku a je třeba připravit si i ostatní varianty, to znamená na přechodnou dobu třeba kapacitní mechanismy na výstavbu záložních zdrojů, a investovat do osvěty občanů a firem v rámci energetické účinnosti. Také je nutné přestat odsouvat obnovitelné zdroje na druhou kolej a začít využívat jejich potenciál, který tu máme. Všechna řešení musí jít ruku v ruce a je třeba přijmout fakt, že tranzice probíhá globálně a tlak nejen z EU je obrovský. Musíme to akceptovat a prorazit si „českou cestu“.