Případ Hany Horké – doklad společenského rozvratu

Syn zpěvačky Hany Horké, která zemřela s covidem ve věku 57 let, si vylil zlost na osobnostech, jež jsou známy svým odmítavým postojem k vakcínám proti covidu-19. Jan Rek je nepřímo obvinil ze smrti zpěvačky folkové kapely Asonance. Horká se s odkazem na argumenty jiných nechtěla nechat očkovat.

Vylít si zlost, jak to komentují média, je jedna možnost, jak celý případ nebohé Hany Horké pojímat. Mě na celém tomto příběhu, o kterých média informují již mnoho měsíců i  na jiných „antivaxerech“, kteří se nakazili a zemřeli „s covidem“, připadá jako zcela zásadní něco úplně jiného a mnohem závažnějšího. Je to celková atmosféra ve společnosti, která byla dlouhé měsíce masírována tím, že očkování je jediným způsobem, jak pandemii překonat. Již od poloviny roku se však objevovaly zprávy o tom, že přenašeči viru mohou být i očkovaní a naplno se to projevilo při loňské podzimní vlně, kdy se do nemocnic i s vážným průběhem dostávali lidé s očkováním. O nich se se začalo hovořit jako o těch, co nedostali „posilující dávku“ a dál se jelo v propagandě očkování jako jediné záchrany. Teprve varianta omikron prokázala nade vší pochybnost, že očkování ani prodělání nemoci nezabrání šíření viru a dnes se testuje „hlava nehlava“ každý, ať už je či není očkovaný.

Státní moc ve většině států EU využila vakcinaci jako prostředek segregace společnosti na očkované, neočkované a ty, co nemoc prodělali. Výhody měli právě očkovaní a po nemoci, neočkovaní se museli testovat, a nakonec v řadě států nastoupil proti neočkovaným lidem tvrdý teror. Rakousko zavedlo povinnou vakcinaci, která bude vymáhána prostřednictvím pokut. Francie zůstává v pozici, že očkovaní mohou všude, neočkovaní nikam a prezident Emmanuel Macron prohlásil, že chce neočkované „naštvat“ – prý se to nechá přeložit i sprostě jako na…t.

Právě v takové atmosféře segregace a pokřivených pravidel napadlo kdekoho, že je „nejlepší“ nemoc prodělat a mít potvrzení o prodělání nemoci a zbavit se tak zákazů vstupu do restaurací, divadel atd. Myšlenka „schválně“ se nakazit je principiálně a narovinu úplně pitomá a svědčí jen o tom, jak hluboce zásahy do normality společenského života posunuly měřítka toho, co je a co není normální. Nikdo neví, co případné nakažení provede s jeho organismem. Logické a naprosto správné je naopak vyhýbat se nákaze a zůstat zdravý.

K tomu je ale zapotřebí dodat tuto podmínku – společnost nesmí být segregována na očkované s výhodami a neočkované se zákazem pohybu. Právě tato politika totiž zrodila ideu „schválně se nakazit“ a po prodělání nemoci mít „štempl“ a moci chodit tam, co očkovaní. Ujala se mezi těmi, kteří odmítli očkování a metodu „nakažení“ vzali jako „náhradní variantu“.

S postupem času se navíc ukazuje, že už i lékařské autority nevidí v podmínkách šíření varianty omikron smysl masivní vakcinace, o povinnosti ani nemluvě. Dokonce i EMA – Evropská léková agentura – varovala před opakovanou vakcinací původními vakcínami, které se například v Rakousku prosazují jako povinné.

K očkování vydala dokonce zprávu i EMA – Evropská léková agentura. Evropská léková agentura (EMA) varovala před posilujícími dávkami vakcíny proti koronaviru. Pokud by se opakovaly v pravidelném intervalu čtyř měsíců, mohly by oslabit imunitní systém a způsobit u lidí únavu. Agentura doporučila, aby podání posilující dávky bylo sezonní –? a to v zimním období, stejně jako u chřipky. .... Varování Evropské lékové agentury přišlo ve chvíli, kdy několik evropských států zvažuje pro své občany druhou posilující dávku vakcíny (celkově tedy čtvrtou), a to kvůli ochraně před variantou omikron.

Toto vše je součástí mediálního prostoru, a přesto zatím většina vlád včetně české trvá na „výhodách“ posilujících dávek očkování. Jen v takové společenské atmosféře se mohou lidé rozhodnout k „dobrovolnému“ nakažení covidem a poté v případě souhry nepříznivých okolností i zemřít.

V pondělí 17.1.2022 jsem sledoval Události, komentáře na ČT24, v nichž diskutující vesměs obhajovali masivní testování ve firmách. Na dolním proužku obrazovky přitom běžel nápis, že toto testování bude zdravotní pojišťovny stát 2 až 3 miliardy korun. Opravdu máme tolik peněz na rozhazování?