Doba čtení:3 m, 55 s
Návrh taxonomie, který zařazuje jádro a zemní plyn mezi udržitelné zdroje energie, čelí stále větší kritice. Pro tuzemsko mohou kritéria představovat až nerealizovatelný cíl, je přesvědčen i investor a minoritní akcionář ČEZu Michal Šnobr. Řekl to v rozhovoru pro idnes.cz.
Taxonomie udržitelných činností je jakýsi návod pro finanční instituce, banky, pojišťovny a investory, který říká, jaké investice lze považovat za udržitelné, a kam se tedy vyplatí směřovat finance. Eurokomisaři řešili, zdali jaderné a plynové zdroje energie považovat za udržitelné. Nakonec navrhli, že ano, ale určili podmínky. A právě ty jsou podle odborníků v tuzemských podmínkách velkým problémem.
Pokud chtějí státy stavět nová jaderná zařízení, musí mít například do roku 2050 v provozu trvalé hlubinné úložiště pro vysoce radioaktivní odpad, nové jaderné bloky navíc musí získat stavební povolení do roku 2045. Nové elektrárny na zemní plyn mají produkovat emise nižší 270 gramů ekvivalentu CO2 na kilowatthodinu, nahradit elektrárnu na fosilní paliva a získat stavební povolení do roku 2030. Do roku 2026 musí být navíc plyn z 30 procent nahrazen obnovitelnými nebo nízkoemisními plyny. Do roku 2030 to má být z 55 procent a v roce 2035 má být zemní plyn nahrazen svými zelenými alternativami zcela.
Podle Šnobra je problém, že Česká republika nejevila zájem o jednání o podmínkách pro plyn a jádro a nyní zbývá velmi málo času a možností na zveřejněném návrhu cokoli měnit. Ten totiž vznikl jako těžce vyjednaný jaderno-plynový kompromis mezi Francií a Německem a jakýkoli významnější zásah do návrhu by mohl vyvolat další kolo sporů.
„Nikdo z odvětví energetiky, nikdo z politiků, ani našich zástupců v Bruselu nevyvolal žádná jednání v tomto směru. Prostě jsme si to nechali spadnout na hlavu. Česká republika proto do nových podmínek pro zemní plyn a pro jádro vůbec nepasuje,“ vysvětlil Šnobr.
Česká republika podle Šnobra ani nemá vybranou lokalitu pro hlubinné úložiště a současná koalice ve své koaliční smlouvě dokonce přislíbila v této věci obcím víc práv se bránit tomu, aby na jejich území byl sklad jaderného odpadu. „A samozřejmě žádná obec to ve své oblasti nechce. Dále nejsou udělané žádné náročné geologické průzkumy. Může se stát, že vybereme lokalitu, ale na základě detailních hlubinných geologických průzkumů se ukáže, že to tam není vhodné,“ uvedl Šnobr.
Nová ministryně životního prostředí Anna Hubáčková v minulých dnech označila možnost dokončit hlubinné úložiště jaderného odpadu do roku 2050 doslova za fikci.
Šnobr si proto myslí, že se možná nepostaví dokonce ani plánovaný nový blok v Dukovanech. „Celý proces přípravy a stavby jednoho bloku jaderné elektrárny Dukovany, tak jak ho připravila minulá vláda, byl nastaven špatně, komplikovaně a způsobem, který jen ztěžuje nebo dokonce zcela zavírá možnost notifikace ze strany Bruselu. Mimoto chceme vyhlásit tendr, ve kterém při požadovaných podmínkách na blok o výkonu do 1 200 MW vlastně nemá kdo soutěžit. Dva ze tří zájemců o stavbu, kteří zbyli po vyloučení Rusů a Číňanů, takový reaktor nemají a nikde nestojí. Dalším zádrhelem je pak i nová taxonomie,“ vysvětlil Šnobr, podle nějž v okamžiku, kdy náš jaderný projekt nebude v rámci této taxonomie průchozí, půjde čistě o investici českého státu. „A pak jsem skeptický k názoru, že by se to kdy povedlo dotáhnout do zdárného konce,“ vyjádřil se Šnobr.
Podle něj navíc Taxonomie ohrožuje i prodlužování životnosti stávajících jaderných elektráren na 60 let včetně současných Dukovan. Přitom prodlužování životnosti, nikoliv nový jaderný blok, má být prioritou českého státu v energetice.
Plyn to má ještě horší
Situace v případě plynu je však podle Šnobra ještě horší. „Termíny dočasnosti udržitelnosti plynu jsou ještě podstatně přísnější, a to v podílu nutného spalování bioplynů a vodíku, těžko splnitelných limitů emisí CO2 a dalších látek při výrobě elektřiny. Podíl 30 procent vodíku v roce 2026 je pro Českou republiku naprosto nerealistický, o těch dalších termínech ani nemluvě,“ vysvětlil Michal Šnobr, který doufá, že se podmínky Taxonomie změní.
„Doufám, že z toho trochu ustoupí. A to ne kvůli energetice jako takové, ale kvůli teplárenství. České teplárenství je specifickou záležitostí a je to oblast, která Německo ani Francii zas tak moc nezajímá. Takže myslím, že je tu dost důvodů dát tomu výjimku, umožnit lepší podmínky a pomalejší přechod. Nicméně, jak už jsem řekl, na vyjednávání zbývá strašně málo času,“ vysvětlil.
V energetice podle Šnobra nejde věci měnit prásknutím biče. „Bohužel to vypadá, že Německo díky svému bohatství a trochu i díky ideologii, se vydalo cestou, že chce práskat bičem. Jenže ostatní země na to nebudou mít ekonomicky a mohou se ocitnout v poměrně velkých problémech. Obávám se, že tempo a tlak Německa a přirozený export německé energetické politiky směrem na východ skrze cenotvorbu elektřiny, vykopává mezi západní a východní Evropou příkopy,“ konstatoval Michal Šnobr.