Arcivévodkyně rakouská, uherská a česká královna, vévodkyně burgundská a hraběnka tyrolská. To byla Marie Terezie, celým jménem Marie Terezie Valpurga Amálie Kristýna, která se dožila na tehdejší dobu úctyhodných 63 let a vládla dlouhých 40 let. Kdo byl její oblíbené dítě, proč se dá mluvit v souvislosti s jejími dětmi o „prokletí“ neštovic a jak se slavily za jejích dob Vánoce?
Prokletí neštovic i protěžovaná dcerka aneb děti Marie Terezie
Snem každé šlechtičny bylo porodit syna, který by převzal trůn. Vysněný chlapec a následovník trůnu se ale Marii Terezii narodil až na čtvrtý „pokus“. Dvě z předchozích sester slavného osvícenského císaře Josefa II. zemřely v prvních třech letech života a třetí (Marie Anna Josefa) se nikdy nevdala. Možná kvůli hrbu na zádech, možná kvůli své lásce k vědě. Po Josefovi následovalo osm dalších dcer a čtyři bratři. Nejvýsadnější postavení z nich měla matčina oblíbenkyně Marie Kristýna, která slavila narozeniny ve stejný den jako císařovna. Dokonce se mohla vdát z lásky a užívala si celoživotního rozmazlování. Celkem pět potomků Marie Terezie skolily neštovice (nebo je znetvořily). Jedno z dětí, dcerka, žilo pouhý jeden den. Nejvyššího věku se dožila dcera Marie Karolína, která matku překonala a porodila neuvěřitelných 18 ratolestí. Jak se v době baroka vůbec rodiče stavěli ke smrti dětí? Představte si větší české město, kde se v první polovině 18. století nedožila pěti let ani polovina dětí. O nemocné dítě se v raném novověku strachovali a jeho smrti litovali, ale oproti dnešku odlišně. Větší lítost rodinu zasáhla v momentě, kdy šlo o prvorozené dítě, a menší třeba v situaci, kdy se o ratolest starala kojná. Tragédií byla smrt nepokřtěného dítěte. Šlechtici víc oželeli odchod chlapce, pokračovatele rodu. V době vysoké dětské mortality proto šlechtičny rodily jedno dítě za druhým – znamenalo to naději, že přežije dědic rodového majetku.
Císařovna českého porodnictví
Málokdo ví, že Marii Terezii je připisována tradice pražských porodnic. Jakožto zkušená rodička totiž stála u zrodu první porodnice na našem území. Založila ji 22. listopadu 1762 v Soukenické ulici a ulehčila práci tehdejším porodním bábám. V nejstarší pražské porodnici tehdy rodily hlavně svobodné matky. Pro srovnání, Apolinář vznikl až o století později. Jediná žena na českém trůnu měla sama překvapivě „hladké“ porody, což je celkem obdivuhodné vzhledem k tomu, že celkem rodila neuvěřitelných 19 let. Historie se přitom s rodícími ženami až do druhé poloviny dvacátého století příliš nemazlila, bez ohledu na jejich postavení. První dochovaný císařský řez se u nás sice povedl už za Lucemburků (na ženě Jana Lucemburského v domnění, že je mrtvá), běžnou praxí na královském dvoře ale po stovky let byly neúspěšné porody končící smrtí a davy čumilů. Princezny, vévodové, hraběnky a někdy i dvořani – ti všichni mohli přihlížet tomu, jak na svět přicházeli další šlechticové. Pod drobnohledem svědků, kteří dokonce zvědavostí viseli z nábytku v komnatách Marie Antoinetty, se narodila i vnučka Marie Terezie, která dostala jméno po své slavné babičce.
Vánoce v dobách Marie Terezie
Vánoční svátky konce 18. století V době Marie Terezie byly Vánoce církevním svátkem a odehrávaly se zejména v kostele. Stavěly se jesličky a hrály se vánoční hry. Marii Terezii to však přišlo nedůstojné a v roce 1751 stavění jesliček v kostelech zakázala. A co stromeček? Jedno z prvních vyobrazení vánočního stromku pochází z roku 1780. Ale dárky pod ním ještě nebyly. V té době je totiž nosil svatý Mikuláš. Na Štědrý den se rozdávají až od poloviny devatenáctého století. A jak to asi na Mikuláše v roce 1762 vypadalo u Marie Terezie? Domácí idylka. Jen malý Ferdinand Karel není nadšený. Dostal totiž oslí ocas v botě. Dne 6. prosince pak císařská rodina trávila slavnostněji. V klášteře klarisek svatého Mikuláše ve Vídni. Na Vánoce měli v zámožnějších rodinách rybí polévku, jablkový závin a ovoce. U těch chudších se podával třeba černý kuba – tedy kořeněné kroupy s houbami.
Zdroj informací: Česká televize
