Jana Stuchlíková

Ne, nemluvím na vás čínsky. Jen jsem použila výrazy pro něco, co je nám povětšinou dobře a nechvalně známé, a pro způsob, jehož prostřednictvím můžeme to první rozpustit a vypustit. Řekněte si – PRO-KRA-STI-NA-CE. Nevím jak vám, ale mně to slovo evo…

Malý příběh z mnoha, jimiž se čas od času ráda probírám. Láká mě na nich to, že ne vždy všemu rozumím a tak zkouším, jestli mi to sepne. A když se to stane, je to jako blesk, který spustí lavinu dalších myšlenek a souvislostí. To „AHA !“ je někdy ja…

Vracím se ze služební cesty, spokojeně si pobrukuji za volantem a naučeně sleduji cvrkot okolo sebe. Provoz je jen mírný a cesta ubíhá jako po másle. Jemně zbystřím, protože zprava se přede mne z připojovacího pruhu doslova vecpal chlap v bílém autě…

Každý z nás někdy něco ztrácí a tím, co ztrácíme, může být cokoli. Předmět, zaměstnání, sny, náš zvířecí miláček, blízký člověk. Člověk od nás může odejít o své vůli, může od nás odejít navždy, můžeme od něj odejít my. Můžeme se od něj vnitřně odpou…

A příklady? To je daleko silnější kalibr, než slova. Ve všech směrech. Dobrý příklad nás strhne, nadchne, vyvolává v nás pocit, že chceme také dokázat něco podobného, přinejmenším se nad ním zamyslíme a uznáme, že na tom něco je. A pak se někdy v bu…

Vdala jsem se před 25 lety za toho, bez koho jsem si svůj tehdejší život dokázala těžko představit. Narodily se nám dvě krásné děti a život plynul celkem pohodově. A pomalu, pěkně plíživě, se u nás objevil pan Alkohol. Všimněte si, jak říkám „u nás“…

Mám jeden malý pramínek, který mi vyvěrá tam někde uvnitř a voda z té studánky je nejen čistá a hladivá, ale i kouzelná a nebojím se říci, že je živá. Dává mi totiž sílu, když jí mám zapotřebí, byť je to jen letmá vzpomínka. Moji babičku, dokud žila…