Zdena Kolářová

Když mi bylo tak kolem sedmnácti, zdál se mi svět naprosto báječným místem plným fajn lidí a nepřeberného množství příležitostí k radosti a zábavě.

Kromě alergiků se většina lidí na jaro těší. Příroda se probouzí, krajina zkrásní a všemi začnou lomcovat radostné pocity.

Dostala jsem kuchařku. Krásnou a drahou. V první chvíli mne napadlo – není to urážka? Dává se mi snad najevo, že špatně vařím, a tudíž potřebuji, aby mi někdo radil?

Traduje se, že matkám je dán talent instinktivně pochopit, jak zacházet s malými dětmi. Matky je umí utišit, zabavit, uspat... Prostě vědí, jak na ně.

Minulý týden umřely v naší zahradě dva stromy. Dvě krásné borovice, které rozevíraly své dlouhé paže do bezútěšného prostoru nesourodých dvorků a zdobily.

V mládí jsem se vyznačovala tím, že jsem vždycky chtěla všechno dřív, než se patřilo. Líbily se mi nepřístupné filmy, kouření, červeně nalakované nehty a sprostá slova.

Nedávno jsem se šla projít po městě. V lahůdkářství jsem si koupila báječně vypadající šunku a pokračovala do pro nějaké pečivo. V regále obchodu jsem objevila karfiol.

V současnosti se hodně mluví o ekologii. Green Deal se ujal jako atraktivní téma politických kampaní. Ne že bych chtěla o nutnosti omezit drancování surovin pochybovat.

Tak co, už jste po Vánocích uklidili rezervní peřiny po návštěvách, posbírali domácí papuče roztroušené po celém bytě a poskládali do krabice hodobožový servis po babičce?

Vyrůstala jsem jako jedináček a dost mě to štvalo. Obtěžovala jsem rodiče neustálými prosbami o napravení tohoto stavu, ale oni se k tomu vůbec neměli.

Po celé léto mi z chat a chalup volali kamarádi, kteří tam poctivě dřeli a postupně sklízeli plody. Jejich mičurinství je pečlivé a zkušené a tomu odpovídaly i výnosy.

Moje neposlušné nohy udělaly přítrž aktivnímu životu, takže se mým věrným společníkem stala televize. V reklamních pauzách si obyčejně vařím kafe nebo něco čtu.